RADOVAN RYBÁK

Je těžké si připustit fakt, že žijeme ve státě, kde je možné, aby studenti bili, zamykali ve třídě, a nakonec i utýrali kantorku učiliště, aniž by si někdo kompetentní třeba jen všiml toho, co se děje a včas zakročil. V drtivé většině případů si lhostejné okolí všimne až smrti uštvaného člověka. A pak se obvykle o mrtvé oběti říká něco v tom smyslu, že byl příliš velký dobrák, který až moc důvěřoval lidem. Zmíněná kantorka byla tedy dobračisko.

Filozof Jan Sokol se před časem vyjádřil o smrti jiného filozofa takto: „Tchán byl dobrák. Když přišel k policejnímu výslechu, tak všem vysvětloval v dobré víře své počínání a tím se vyčerpával,“ popsal Sokol poslední dny filozofa Jana Patočky, který zemřel na infarkt v souvislosti se známými událostmi po Chartě 77. Také to byl tedy povahou dobrák.

Vzpomínám si na dalšího filozofa, kterého v tomto případě média uštvala k smrti. Jmenoval se Miloslav Ransdorf. Také důvěřoval lidem a vždy se snažil sáhodlouze vysvětlovat okolí své kroky. Jeho předčasná smrt je ztrátou pro celou společnost, kterou mohl svými znalostmi ještě v mnohém obohatit. Měl jsem možnost ho osobně poznat, tak můžu s klidem napsat, že to byl, mimo jiné, také dobrák.

Napadá mě, že svět a lidé v něm jsou většinou hodně zbabělí, když v něm může léta letoucí platit heslo, že příliš mnoho psů je zajícova smrt. A říkám si, jaký je vlastně rozdíl mezi mladými lidmi uštvanou kantorkou v roce 2017, nebo uštvanými filozofy, ať už v roce 1977, nebo o téměř 40 let později? Každá doba je jiná, politické režimy se mění, ale podstata je stále stejná. Uštvat člověka, ať už je to mudrc, učitelka, nebo třeba pošťák, je strašně jednoduché. Zvláště pokud se jedná o dobráka.