V posledních několika letech zapnul Karel Sýs svůj básnický turbomotor na vysoké obrátky – po 260tistránkové Apokalypse podle Joba (2013) a 60tistránkových Třech vzkazech spáčům (2015) vypravil ke čtenářům poezie 220tistránkový svazek Básně všeho druhu. Po dvou knihách plných skepse ze stavu současného světa, až starozákonně rozhněvaných, dostáváme do rukou knihu chlapecky něžnou, nostalgickou, inspirovanou vzpomínáním na dětství a mládí, na básníkovy nejbližší, na jeho lásky a nelásky. Místo hněvu je tu základní emocí smutek, smutek z příliš prchavého času, který nám bere vše, co jsme milovali. Není to však poezie lítostivá, ani ufňukaná – už proto, že Karel Sýs je i v této knize mistrem překvapivých metafor. A pokud je pravda, že autor je pouhým zapisovatelem veršů, které mu diktuje Hospodin, je třeba konstatovat, že Nejvyšší capo di tutti capi je v dobré básnické kondici.

JIŘÍ ŽÁČEK

Dočítám se, že básně nevymýšlíš ty, ale že ti je diktuje Hospodin. A co když Hospodin zrovna nemůže – nevypomáhá mu Satanáš?

Hospodin samozřejmě nemá čas jen na mne. Ovšem i Satanáš neví, kam a na koho dřív skočit. Takže musí občas zaskočit pootevřený anděl.

Báseň Sliby chyby končí slovy: „Maminko / proč jsi se mnou zabloudila do Čech?“ Kde by to bylo lepší?

No, vlastně nevím. Všude je prý chleba o dvou kůrkách a básník všude tvrdý chleba má. Ve Francii zase pečou bagety a ty mají kůrku jen jednu. Na druhé straně nejen chlebem živ je člověk. Tak přece jen to je v Čechách nejlepší? Ale když si vzpomenu na Antonína Sovu, jak sděluje mladičkému, práci hledajícímu Vladimíru Holanovi, že pražský magistrát má jen jedno volné místo: plést košťata, a komentuje to slovy: „Básník dnes znamená hovno!“, tak znovu znejistím.

Které město z tvých tří erbovních je to nejerbovnější: Rychnov nad něžnou Kněžnou, Rajský Kostelec, nebo Písek nad Seinou?

Vlastně ani jedno. Erb je něco vnějšího a já ta místa nosím hluboko, kam žádný místní blbec nedohlédne ani nedošáhne.

Kolik let jsi vlastně prožil v Písku? Potkal jsi tam někdy Fráňu Šrámka? A je tam ještě slyšet stříbrný vítr?

Stříbrný vítr vane jen pro ty, co dosud nedospěli. Dospěje někdy básník? Maminka o mně s oblibou říkala: Je mu padesát, šedesát atd., ale rozum má na osm let.

S kterým básníkem bys šel na pivo do své oblíbené hospody Secesse? S Máchou, s Nezvalem, s Hrubínem?

Z těch tří jmenovaných nejradši s Nezvalem. Před Máchou bych se ostýchal, Hrubín by zas mohl Secessi vybílit. Nejradši bych tam šel s tebou, Jirko.

Ve které tramvaji tě napadá nejvíc veršů?

Jezdím rád desítkou a mezi stanicemi Florenc a Palmovka se to verši jen hemží. Nejvíc básní najdu při sjíždění z Krejcárku, ale musím sedět na levé straně.

Který park funguje jako černá díra?

Díra se nachází v Sejkorově parku v Kostelci nad Orlicí. Ale tamní černá díra není hrozivá – naopak, pomáhá mi provléknout se do dob, kdy mě tam vodila babička, abych se vyběhal, vyřádil a vypotřeboval energii.

Opravdu jsou nejdůležitější nástroje tvé múzy sextant a teodolit?

To je tak trochu básnická licence. Kdybych měl vysvětlit, k čemu a jak se přesně používají, asi bych uvedl tazatele v omyl. Sextant však byl a dosud je nepostradatelný pro námořníky, teodolit pro cestovatele a já chtěl být námořníkem i cestovatelem. A i ženy je třeba dobře zaměřit i vyměřit.

Dá se v Literární akademii vystudovat na básníka, nebo se člověk už musí narodit kopnutý Pegasem?

Vystudovat se nedá na nic, snad ani na kněze! Já studoval na ekonoma a ty na stavitele mostů. Stavění mostů má asi k psaní básní nejblíže, ale bez Pegasa se neobejdeš a z Pegasa se státnice neskládá.

Co by asi řekla slečna Kleprlíková Apokalypse podle Joba? A tvůj profesor literatury z píseckého gymnázia?

Slečna Kleprlíková by asi řekla: Já to vždycky říkala, že z takhle malýho děcka nic jinýho nebude. A profesor literatury pan Votava by asi opatrně řekl: Vždyť jsem to vždycky říkal…!

V básni Diluviální pastorále čtu, že by ses chtěl sblížit s Věstonickou Venuší. Chtěl bys žít v době lovců mamutů, nebo jsi přece jen spokojen s dneškem?

Všechno má své plus a mínus. Ženu zvíci Věstonické Venuše jsem v naší době nepotkal, ale ženu svého gusta si beztak musíš uhníst sám.

Už víš, nač ses chtěl zeptat Pánaboha? A proč vymyslel humry?

Například právě na to, proč vymyslel humry a nevymyslel, aby na ně měl básník.

Na webu Lidovky.cz čtu: „Poezie jako zbraň. Džihádistí ji využívají k rekrutování bojovníků.“ Konečně někdo bere poezii vážně! Nebudou nás lustrovat zpravodajské služby?

Nejen lustrovat, ale i odposlouchávat a vůbec kontrolovat. Já bych byl rád, aspoň by se naše básně zase o trochu víc rozšířily!

Kým bys chtěl být v příštím životě?

Pokud tam nahoře najdu své blízké a milované, už bych dolů nechtěl.

(Ptal se Jiří Žáček)

KAREL SÝS

Krejcárek

Ještě není jaro

ale v desítce je už hezky

Zdalipak v ní pojedeme v máji

kdy naděje s jistotou si nahlas povídají?

Po kolikáté už?

Po roce desítkou na desítku

Pít či nepít když z meruněk sněží

ve sklepích na úpatí či na vrcholku věží?

Nám se ležák věru nepřeleží

anděl-vrstevník nás střeží

Ekumenická směs

Desítka se vlila do trojky

verše odhodily obojky

hlásí se mimo rytmus jeden přes druhého

a řadí se do řádek podle mého

Genesis tóra žalmy přísloví epištoly evangelia Boha jeho!

Boha starého a jediného!

V desítce

Jaromíru Pelcovi

Sladké je slaňovat k Palmovce

na půllitr piva v rohovém automatu

Na východě pramení Plzeň

na severu vyvěrá Staropramen

Přiženuse od jihu

– Jaromír už klečí v západním rohu –

a spolykáme spolu hořkou hostii

Amen!

Pondělí v Zlatnické ulici

Jiřímu Žáčkovi

Apollinaire nám shůry klepal na ramena

a Rimbaud z pekla žen tam dole

nám sirným květem zapaloval lýtka

Ve vzduchu se tetelila nová láska

Jarní únava? Leda z přemilování

Krásná podstročnice Yveta

pro nás až moc chytrá

možná by se dala kousat z obou stran

Co myslíš? Zkusíme to Jirko?

Nevídáno! Věrných překladů

i nevěrných básní je až dost!

Na smrt nebylo ani pomyšlení

Na každou Mařenku čekalza oponou Jeník

a na Jeníka tucet zakouzlených Růženek

jen se píchnout o prs

Široko daleko nám nikdo neumíral

naopak se všichni rodili

naše nevěsty se dosud batolily

dosud si sušily na věno

zelené lístečky Aljoši Karamazova

poupě přehlasovalo doupě

jarní vzduch jsme pili naležato

zakřiknuté pianissimo nemocí

v zárodku překřičelo furiantské forte

Hannibal stál denně ante portas

a verše měly koule šťávu ocas

Přetištěno z Divokého vína