MARTIN VODŇANSKÝ

Zpomalený záběr

Hodiny v kuchyni nikam nespěchají

ukazují za pět minut sedm

dělám si přestávku v pojídání dršťkové

a pouštím zprávy

autobus

který nemá šanci

své zastávky splést

vyjíždí přesně v celou.

Hodiny v kuchyni nikam nespěchají

i mé pojídání polévky

se podobá zpomalenému záběru sportovního přenosu

musím dávat pozor

aby dršťky roztančené na lžíci

zakončily svou kreaci

až budu chtít já

ne jako tenkrát

když mi ryba vyskočila z akvária

a já jí chtěl spláchnout na toaletě

ale děti mě přemluvily

ať jí dám ještě šanci

ryba plave dodnes

kéž bych se také někdy

dokázal podobně překvapit…

Pozdravujte Mártyho

Vzpomínky jako stopy

v tajícím sněhu

a měsíc v úplňku

nesu v batohu do jeskyně

nad údolím

kde se páří cukr se solí

občas lák z okurek

ukápne do koberce…

Jeskyně

království samoty

v němž se nemusím usmívat

jako pitomeček

zde se mohu mračit

a říkat sprostá slova

ale také ta nejjemnější

zde není podstatné

že mi nikdo neuvěří

zde mohu poslouchat

život nebo smrt

nádech vítání

výdech loučení…

Vzpomínky jako stopy

v tajícím sněhu

vzpomínky na Mártyho

kterého už nepoznávám

jestli ho někdo znáte

dejte mu vědět…

Rád bych mu řekl

že už jsem dlouho neviděl

neproniknutelně čistou tmu

jako v mládí

když jsme spali uprostřed lesa

pod širým nebem

že tu čistou tmu potřebuji

jen tak mohu dojít ke světlu

až mě přesáhne

a dohlédnu skrz věci

které lze jen nahmatat

podoben ochrnutému

co v posteli sleduje na stropě

své vlastní kroky

po neznámé cestě

k důvěrně blízkému cíli