FRANTIŠEK DOSTÁL

Běh žití lze snad nejlépe vysledovat v absurditě světové sešlosti. Před mnoha lety vznikly první obrazy vytvořené lidskou rukou na stěně v jeskyni Altamira. Uběhly další statisíce let a vznikaly obrazy malované zcela jinými barvami. Nějak se ale v toku času nelíbily všem, a tak se zrodily všelijaké -ismy. Každá doba vyznává něco jiného a ve všem se nejlépe vyznají nikdy nechybující kritici.

V 19. století se dokonce zrodil fotografický obraz, a ještě o něco později také obraz pohyblivý, i když zatím film zůstal ještě němým. Vznikla tak groteska, která dokáže realitu skvěle proměnit v zrcadlo nastavené lidskému počínání.

Mockrát jsem pohlížel v kině za padesát haléřů na němou grotesku, ve které exceloval Charlie Chaplin, když na běžícím pásu ve fabrice utahoval šrouby, a s navyklým pohybem paží pokračoval i poté, co už práci skončil. Později přišla groteska Diktátor, u níž se ale už každý nesmál.

Pravda převeliká, groteska totiž vůbec nepotřebuje žádné šaškovské převleky a zmalované papírové masky zakrývající případně přemýšlející hlavičky. Svět okolo nás nabízí dostatečně výmluvnou groteskní až absurdní skutečnost. Stačí pohled na naše poslance přistupující k řečnickému pultíku.

Dokonce i uprostřed slunečného dne černouškové v červeném ustrojení postávající na Václavském náměstí nabízejí mladým hochům ze zahraničí vilné pohledy na skotačící dívčiny v ulici Ve smečkách. Svatý Václav, sedící na bronzovém koni, to má ale pod kontrolou. Spatřená groteska reality je naprosto dostatečným dokumentem, který nic nepředstírá, nešidí a vlastně ani neklame. Působí však zoufale trapně. Ne, tuzemská a ryze česká groteska nevyžaduje žádné převleky a nasazené masky. Svíjejícím se a kroutícím ženštinám postačí ústroj naopak průhlednější.

Vlastní směšnost při pozorování grotesky bývá přehlížena, ale bývá určitě patrna na jiných lidech okolo stojících. Francouzský spisovatel Antoine de Saint-Exupéry se k vidění světa vyjádřil víc jak jasně: „Správně vidíme jen srdcem.“Kdo tohle ve splašené době ještě dokáže, kašle na všechny šašky a baví se groteskou, která srdeční krajinu zahřeje.

Nepřibývá lidí, u kterých tento pocit absentuje?