FRANTIŠEK UHER

Aniž bychom společenský význam poezie přeceňovali, můžeme konstatovat, že je charakteristickým symptomem své doby, zanechává zřetelné stopy. Někdy je rychle spláchne jejich vlastní jalovost, jindy se stávají trvalejší konstantou a někdy ji opráší teprve čas. Jsou básníci, kteří se stávají razícími štíty, s větším či menším zdarem, s krátkozrakou útočností nebo jasnozřivou prozíravostí se pokoušejí otevřít nová útěšná údolí. Vždycky nesou kůži na trh, ale zkušenost uvazuje, že to platí o všech umělcích, pokud neulpívají na povrchu kanálu s odpadními vodami. Možná to platí především o těch, kteří tvoří v ústraní, plaví se ve svých poetických bárkách vedlejšími rameny hlavního toku – a při bilancování jejich tvůrčího úsilí docházíme k poznání, že jejich poezie disponuje platností s vpravdě lipovou trvanlivostí.

Platí to také o Petru Chvojkovi, jehož básnické dílo je sice skromnější rozsahem, pracovní vytížení a odlišné umělecké záměry vytvořily období básnického poklidu, ale je o to významnější, trvalejší a inspirativnější, stále dokáže oslovovat a podněcovat, platností překonává všechny peřeje a jezy času.

Po sbírkách Dřevo roste zelené (1963), 27 (1966) a Zpěv ze studně (1967) vydal dvě monografie, psal odborné publikace, články a učebnice. Uchýlil se k tvorbě pro děti (se spoluautorem, objektivita je na místě), píše loutkovou hru, náměty a scénáře pro Večerníčky. Jeho Šavlojedy, Jája a Pája a především nezapomenutelné příběhy O zvířátkách pana Krbce zajisté ještě okouzlí mnohé dětské generace. Podílel se i na deseti komiksových příbězích ve stále populárním Čtyřlístku. Teprve v roce 1997 vydal patrně stěžejní sbírku Ohnívání/Oheň a v roce 2010 Signály.

V seniorském věku se vrátil do rodných Nasavrk a výrazněji se věnoval krajinomalbě. Jeho sugestivní, lyricky laděné a lehce zadumané obrazy nezapřou, že ruku malíře vedle ruka básníka. Nasavrkům s dávnou keltskou tradicí a pozůstatky keltské kultury věnoval vlastivědně laděný příběh určený spíš dětským čtenářům Přátelství přes propast věků (Alfa-Omega, 63 str., 2014).

Zatím posledním Chvojkovým darem čtenářům a české poezii je vlastním nákladem vydaný výbor MILOSTNÁ VÁBENÍ (2015, 46 str., il. Ondřej Hanzlík), dokazující hloubku a laskavost jeho básnického pohledu na svět, který stále vysílá pozoruhodné signály plné vřelého lidství. Téměř symbolicky působí verše Domy plné lidí – / mnohý člověk přesto / u temného okna / sedí strašně sám.

Básník Petr Chvojka však sám není. Jsou s ním jeho přátelé a jeho vděční čtenáři.