JANA VACKOVÁ

K 35. roku od úmrtí

Údajný představitel socialistického realismu Adolf Zábranský (21. 11. 1909 – 9. 8. 1981), vytěsňovaný z postsametového prostoru, vpadl do současnosti nejen reprodukcí plakátu „Kdo meč zdvihl, mečem zahynul!“ Vykřičník je autentický – patří do autorského odkazu A. Zábranského z roku 1945: rudoarmějec na plakátu účtuje s nacistickým vojákem rozpřaženým přes celou planetu. Projev dějinné spravedlnosti zdobí výstavu europoslance Jiřího Maštálky k 70. výročí konce 2. světové války nazvanou Cesta k velkému vítězství: od Stalingradu do Prahy. Výstava putuje z centrály EU přes Berlín, Brno, Ostravu – od 1. července do konce roku 2016 je v Lidicích.

A neuvěřitelně zvětšený fragment ze Zábranského plakátu Únor 1948 s nadčasovou vizí „Kupředu, zpátky ni krok!“ je součástí doprovodné výstavy na Pražském hradě k 700. výročí narození Karla IV. ve Starém Královském paláci. Výstava dokumentuje historii osudu královských klenotů na tradičních sakrálních ceremoniích bývalých monarchií včetně nesakrálního panelu „doby komunistické moci“ po únoru 1948, kdy do „stranického konceptu“ nezapadal rozměr sakrální. Na panelu čteme česko-anglicky, že klenoty bylo nutno „ideově očistit“ a ceremonie „přizpůsobit pracujícímu lidu v novém marxistickém konceptu“. Text nezakrývá „duchovní podstatu posvátných klenotů“ a jistou lítost nad „hořkým koncem monarchie“, což je – upřímně řečeno – podstata luxusních oslav Otce vlasti s přepychem zcela ojedinělým, zejména na Hradě. Přesto „Zpátky ni krok“ vyznívá nadějně ve snaze o uchování tradičního vysokého umění goblénů, v nichž byly ztvárněny revoluční tradice našeho lidu, včetně goblénu Únor 1948! Z Národní galerie byla totiž údajně nastartována sháňka alespoň po ukázkách z tvorby v Zábranského nárysech, jestliže se celý sedmidílný cyklus pro Parlament Československa propadl bůh ví kam. Goblény by pochopitelně podtrhly podstatu umění A. Zábranského i na prestižní výstavě věnované Karlu IV.

Obdobně by se na panelu o době „komunistické moci“ uplatnily i hodnoty sgrafita „Na paměť osvobození“ podle návrhu A. Zábranského, vytvořeného v minulosti v Ledeburské zahradě pod Pražským hradem. Na můj dopis 11. 5. 2016 s úvahou o obnovení sgrafita v souvislosti se zveřejněným záměrem o restaurování zahradní architektury pod Hradem jsem obdržela odpověď Ing. Ivo Velíška, CSc., ředitele Správy Pražského hradu, jenž vzdává hold „výrazné tvorbě Adolfa Zábranského“, neboť „neodmyslitelně patří k českému malířství v 20. století“. Jistou „poplatnost určité části některými náměty“ lze, myslím, zařadit do neméně jistých sakrálních souvislostí za monarchií. Zato zřejmá je skutečnost – jak čtu v dopisu z Hradu – „že jeho celkové dílo, zejména nezaměnitelná kresba a ilustrátorská činnost, má ve vývoji našeho umění nezpochybnitelné pevné místo“. Na tuto nezpochybnitelnost by měl konečně reagovat ediční plán Albatrosu, kmenového nakladatelství Zábranského.