FRANTIŠEK UHER

Odedávna platilo, že voda je život. Proto i většina pradávných sídlišť vznikala na březích vod. Možná je střípek pravdy v tvrzení, že městu bez řeky něco schází. Snad poutá pozornost otevřený prostor nad hladinou a šumění splavů, snad jistá míra důstojnosti, příležitostně zase hrozba. Jak kdy, jak kde.

Kdykoli slyším Paříž, vybaví se mi nádherná Prévertova báseň Siena potkala Paříž a dlouhá nábřeží plná ruchu. Obtížné je představit si Budapešť či Bratislavu bez Dunaje, Londýn bez Temže či petrohradské bílé noci bez Něvy se zvednutými mosty.

Stejně tak si nedokážeme představit Prahu bez pohledu patrně nejproslulejšího, známého z mnoha obrazů i poštovních známek, přes Karlův most na Hradčany. Podobným symbolem je pohled přes Vltavu na budovu Národního divadla. Mohli bychom pokračovat. Řeka je prostě neodmyslitelný fenomén.

Mezi množstvím fotografických publikací rozličného zaměření stojí za pozornost kniha PRAHA – MĚSTO A ŘEKA, která vychází i v angličtině. (Vydala Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, edice Praha, 2015, 200 str.).

Publikace je výrazným přínosem k seznámení s Vltavou v prostoru hlavního města. Jak ji známe, ale také jak ji příliš neznáme.

Doprovodný text přináší ucelené zajímavé informace o všech pražských ostrovech, mostech a nábřežích, a zaznamenává změny v jejich názvech, neschází ani jmenný seznam všech historických osobností s nimi spjatých.

Autorkou doprovodného textu je Kateřina Bečková. Fotografie jsou dílem Věroslava Škrabánka, jehož tvorba je s Prahou a její historií neodmyslitelně spojena. Výrazně se podílel na reprezentativní publikaci Obecní dům v Praze (Enigma, 1997), věnovanou historii a rekonstrukci objektu. Stejně tak je jeho tvorba spjata s Českým Krumlovem, hradem Bečov a řadou architektonicky pozoruhodných objektů s dávnější minulostí.

Každá řeka vždy byla středem pozornosti města, součástí všedního života, inspirací básníků, malířů i skladatelů, na tom se nic nezměnilo a nezmění. Reliéf Vltavy učinil pražskou kotlinu vhodnou k osídlení a řeka se potom po celá staletí podílela na formování společenského života.

Škrabánkovy fotografie ukazují řeku a její bezprostřední okolí v současné podobě, s pozoruhodnými dominantami mostů, historickými stavbami jako doklady architektonické vyzrálosti minulých období, sochařskou výzdobou, se všemi vyhledávanými turistickými atrakcemi i nenápadnými idylickými zákoutími, která návštěvníci obdivují spíš nahodile. Řeku okázalou a reprezentativní, také však plachou a lyrickou.

Publikaci doprovázejí historické fotografie a reprodukce rozličných výtvarných prací, inspirovaných Vltavou. Za pozornost stojí třeba technicky překvapivě dobré snímky ze sedmdesátých a devadesátých let předminulého století, zachycující důsledky povodní. Pozornost je samozřejmě věnována především stávajícímu vzhledu Vltavy v koridoru města. Řeka ovšem tentokrát není pouhou malebnou doprovodnou kulisou, nýbrž středem zasloužené pozornosti.