IVO FENCL

3. října uplynulo sto třicet let od narození francouzského spisovatele Henri Albana-Fourniera, nešťastného, citlivého muže, který padl přes víc než sto lety nedaleko Verdunu. „Mlád pouhých sedmadvacet jar“, jak by snad někdo dodal.

Jeho slavný iniciační román Kouzelné dobrodružství (Le grand Meaulnes, 1913) nelze, myslím, číst jen jednou a takřka každý se k němu vrátí. Proč?

Jistě také z toho důvodu, že autor bezděky užil geniálního triku. A to? Vypravěč se nikdy nikde nepolituje s výjimkou předposlední věty, přičemž i ta je na diskusi. Navíc ledacos není dořečeno a interpretace motivací všech hrdinů zůstává magicky nejednoznačná.

Jedním z více klíčů k životu Alaina-Fourniera (jak se podpisoval co literát) je rozhodně osobnost jeho vrstevníka, kamaráda a pak též švagra Jacquesa Riviera (1886-1925), jinak i šéfredaktora téhož časopisu, v kterém bylo Kouzelné dobrodružství původně uveřejňováno.

Seznámili se v sedmnácti letech na lyceu v Paříži. Dva roky nato (1905) se Henri Alban-Fournier setkal i se svou „Beatricí“ Yvonnou, dívkou ovšem už šťastně zasnoubenou a později i vdanou. Za jiného. Právě z ní Henri udělal svou stejnojmennou hrdinku (byť přídomkem „z Galais“ přizdobenou).

Tak žil. Ani v jednom z následujících dvou let se mu nicméně či právě proto nepovedlo udělat zkoušky a snad už roku 1907 začal, beznadějně zamilován, pracovat na svém jen částečně autobiografickém románu. Ve dvaadvaceti ovšem narukoval. A rok poté (1909) si vzal Riviere jeho mladší sestru.

Od roku 1910 pracoval pak Henri Alban-Fournier v Paříži jako tajemník jistého politika, ale nadále i na svém opusu magnum. Když pak nijak objemná kniha s nepříliš šťastně koncipovanými posledními kapitolami (nalezený Meaulnesův deník v syrové podobě) konečné vyšla, byla nominována na Goncourtovu cenu. Jistě, úspěch. Avšak už v létě 1914 musel snílek opět do armády a tentokrát ne si hrát. Německo vyvolalo válku, on se stal absurdně poručíkem dělostřelectva a padl již po měsíci. Identifikován byl teprve roku 1991, po sedmdesáti sedmi letech.

Přítel Riviere musil, pravda, rukovat taky, ale přežil díky tomu, že byl velice brzy zajat. Válku díky tomu strávil i ve Švýcarsku a po ní vydával mimo jiné Marcela Prousta. Napsal ještě román Milovaná (1922), ale také on zemřel předčasně, když podlehl tyfové horečce v osmatřiceti letech. Rivièrova pozoruhodná Korespondence s Alainem-Fournierem (1926-1928) byla vydána vzápětí, zatímco jeho dopisy s Proustem až roku 1976.

Alain-Fournier čerpal při psaní Kouzelného dobrodružství jistěže a prvořadě ze srdce, což je očividné, nicméně jeho knihu to nevyjímá z linie, která začíná už prací Chrétiena de Troyes Perceval li Galois ou Les Contesdel Graal (1185) a zdaleka nekončí díly Gérarda de Nerval (1808-1855) Sylvie (1854) a Aurélie (1855) a ani ještě ne některými knížkami Vildracovými (1882-1971) a Mauriacovými (1885-1970), což byli Henriho vrstevníci.

Název Kouzelné dobrodružství vymyslil překladatel Jaroslav Zaorálek (1896-1947) už roku 1928, ač dnes kniha vychází pod stejným jménem i v převodu Tamary Sýkorové. Až dosud byla třikrát zfilmována (1967, 1982, 2006), z toho jednou u nás: Antonínem Kachlíkem (*1923) podle scénáře básníka Josefa Hanzlíka (1938-2012). Tento snímek sice ještě čeká na další docenění, ale získal už Cenu za nejlepší film v San Sebastianu, přičemž autorovo alter ego Františka tu ztělesňuje mladý David Prachař (*1959).

Během sledování další (letos právě deset let staré) francouzské adaptace, ale zrovna tak během četby neunikne zvlášť specificky nastavenému vnímateli, v čem také tkví nedořečenost knihy. Není to jistě podstatné, nicméně všechny tři hlavní mužské figury („Velký“ Augustin Meaulnes, František Seurel i Yvonnin bratr Franz, na němž Meaulnesovi po celý čas záleží snad až nepochopitelně) lze interpretovat i co latentní či dokonce méně latentní gaye.

Před podobným psycho-náhledem ovšem nelze než varovat a je ošidný už proto, že hrdinové zůstávají do hořkého konce jenom nezralými děcky, ať si tu skutečnost už připouštějí nebo ne. Jen dětství, a to je zoufalé, pro ně zůstává jediným útočištěm, a je i útočištěm, které navždy ztratili. Je-li už první setkání s „Beatricí“ obemknuto slavností plnou holčiček, není to náhoda, a ať je tomu jakkoli, tato kniha zachycuje fascinujícím způsobem obrovitou nedohlednost času a prostoru vprostřed NĚKOLIKA MÁLO našich jarých let. Těch, kdy je jen pár mil lesem půlí světa i záhadou... a pouhých pár měsíců érou.

Autorem Kouzelného dobrodružství se u nás poměrně nedávno zabýval PhDr. Milan Kameník (*1958) v publikaci Alain-Fournier, nevyslyšený trubadúr (Třebíč, 2010).