JAROSLAVA DVOŘÁKOVÁ
15. 4.1907 Krakov – 22. 10. 1990 Olomouc
Nedávno se konala v jedné z výstavních síní Univerzity Palackého v Olomouci přednáška doc. PhDr. Věry Beranové, CSc.na téma Aljo Beran – malíř, grafik, vysokoškolský pedagog.
Aljo Beran se narodil v Krakově v rodině důstojníka, stavitele vojenských objektů. Maturoval na olomouckém reálném gymnáziu, studoval architekturu v Brně, UMPRUM a Filozofickou fakultu v Praze. Po ukončených studiích působil na moravských gymnáziích, i na tehdejší olomoucké reálce.
S prof. J. L. Fischerem podporoval obnovení olomoucké univerzity a posléze i její název – Univerzita Palackého v Olomouci, jejímž prvním rektorem byl prof. J. L. Fischer jmenován.
Aljo Beran působil na obnovené olomoucké univerzitě řadu let ve funkci vedoucího katedry výtvarné teorie a výchovy. S láskou vybavil Univerzitu Palackého v r. 1947 svou grafikou. Vytvořil grafickou podobu znaku Univerzity Palackého; i po nedávném konkurzu na nový návrh znaku UP, zůstává na žádost studentů i akademické obce po plných 70 letech původní pojetí univerzitní symboliky Aljo Berana.
Aljo Beran je autorem portrétu prvního rektora Univerzity Palackého J. L. Fischera a také autorem první poválečné poštovní známky, vydané v Olomouci. Byl členem několika uměleckých sdružení, kupř. Skupiny olomouckých výtvarníků, kde byl v letech 1937–1947 jejím předsedou. Od roku 1977 až do své smrti v r. 1990 byl čestným předsedou Klubu přátel výtvarného umění v Olomouci. Spolupracoval se svým bratrem Čeňkem Beranem, nakladatelem a knihkupcem v Olomouci, který byl za odbojovou činnost v Protektorátu popraven. A. Beran dal výtvarnou podobou knihám významných autorů, jako byli kupř. Jaroslav Koudelák, František Nechvátal polyglot, spisovatel a překladatel světové literatury Otto F. Babler, Petr Bezruč, František Kožík ad., jejichž díla vycházela v nakladatelství bratra Čeňka Berana.
Umělecká a pedagogická činnost A. Berana byla vyznamenána řadou ocenění, kupř. několika medailemi Univerzity Palackého a v roce 1968 cenou města za cyklus monumentálních obrazů Z mého života. Jeho výtvarné umění proniklo nejen do domácích, nýbrž i zahraničních galerií a do soukromých sbírek.
Velké oblibě se neustále těší suchou jehlou vytvořené grafické listy olomouckých kašen: Caesarova kašna s jezdeckou sochou bájného zakladatele města (1725), Horní náměstí; Herkulova kašna (1735), Dolní náměstí; Merkurova kašna (1727), ul. 8. května; Jupiterova kašna (1735), Dolní náměstí; kašna Tritonů (1709), nám. Republiky; Neptunova kašna (1683, Dolní náměstí.
Aljo Berana charakterizovala vzácná vlastnost: nikdy by se nesmířil s představou, že by v něčem zklamal, a to jak ve smyslu své tvorby, tak i v rámci pedagogických a organizačních povinností. Bylo pro něj nepřijatelné tvořit ve stylu l‘art pour l‘art (umění pro umění), musel cítit společenskou odezvu své tvorby, aniž by se podbízel pokleslému vkusu.
Po pražských studiích započal A. Beran svou tvorbu v regionálních poměrech, v nichž v 30. letech 20 stol. převládal stále silný konzervatismus, proti němuž Beran velmi razantně bojoval, neboť si od počátku svého uměleckého tvoření uvědomoval význam regionu jako jedinečného, specifického kulturního centra. Dává se proto do služeb své milované střední Moravy, především městu Olomouc, nikoli jen tvorbou uměleckou, nýbrž i organizační a pedagogickou.
Výtvarné vidění Aljo Berana vycházelo z několika zdrojů: zápasila v něm úcta k vizuálnímu zobrazení, podepřena studiem na brněnské architektuře, s volnou imaginací, symbolikou, přivádějící ho až k abstrakci. Námětově se pohyboval v několika tematických okruzích, jež se paralelně rozvíjely během více než 60 let jeho umělecké i výstavní činnosti.
Celoživotní láskou v nejrůznějších podobách se mu stala Olomouc; uvědomoval si její jedinečnost. Po svém někdejším návratu z Florencie prohlásil: „Až tam jsem náhle zjistil, jak je ta Olomouc krásná.“
Potřeboval vidět různá moře, aby poznal, že Olomouc a kraj kolem ní je to opravdové, co je mu inspirací. Není bez zajímavosti, kterak tento renomovaný tvůrce, vysokoškolský učitel neustále sledoval nejen tvorbu dalších generací, nýbrž i aktuální dění své doby. Snad to je onen nejdůležitější aspekt jeho tvorby, co zůstává stále živé a ve vzpomínkách jeho studentů. Tato neustálá zvídavost, která není jistě samoúčelná, má v sobě často nedoceněný pocit zodpovědnosti, který dnes tolik postrádají rádoby umělci všeho druhu.
Věra Beranová seznámila přítomné s nevšední okolností jejího rodného města, že se vedle Prahy snad nikde jinde nedochoval tak cenný soubor uměleckých děl několika staletí v téměř neporušené celistvosti města Olomouce, které bylo až do poloviny 17. století hlavním městem celé země Moravské, a podala tak důkaz, kterak lze bohaté dědictví minulosti nejen uchovat, nýbrž i využívat k plnému životu moderního města a jeho občanů.