RADOVAN RYBÁK

Chci na housle Tě slyšet hrát

... Jsem Tvým Puškinem bez bázně a hany,

jsem Tvým Don Quijotem,

co v souboj o Tebe chce jít.

Jsem Tvůj bard s kytarou, co s Tebou má plány,

jsem Tvůj vlk, co teď sám na měsíc musí výt.

Jsem Tvůj rytíř, co má o Tebe strach,

co každou minutu na Tebe myslí,

jsem Tvůj pěšák i rychlovlak, co záda

Ti bezpečně revolverem jistí.

Jsi má láska a jinou nechci znát,

tak silná láska, že chybí mi slova.

Mám jedno přání, chci na housle Tě slyšet hrát

a potom znova, znova, znova…

Neptej se mě

Neptej se mě, o čem byly ty písně, právě zazpívané. Možná, že něco vyzradily, třeba že city nejsou ještě rozprodané. Na parcely v místech suchých, vysoký plot a panička s dobrmanem. Zlaté mince a stříbrné pruty a špatný muž ve svetru otrhaném.

Ref: Soudíš, že nejsem já cesta zmatená. Soudím, že nejsi ty, princezna ztracená.

Neptej se mě, o kom byly, ty písně, právě zazpívané. Možná, že něco vyzradily, třeba že city nejsou ještě rozprodané. //:Nananananananana:// kávička, čajíček pohodička.

Ref: Soudíš... ztracená.

Neptej se mě už vůbec nic, jsem zrozen v souhvězdí Kozorohů a Lvic. Neptej se mě už vůbec nic, já neřeknu ani slůvko víc.

Brak

Ty si to už ani neuvědomuješ, pšššt, ale je to tak,

už jenom konzumuješ ten kapitalistický brak.

Obklopen reklamama, politickýma tlamama,

managerskýma kecama

a fčil nám tak trošku ujel vlak.

A Fidel na Kubě staví školky pro děti,

my kecáme na hubě dlouhá souvětí.

Děcka nemají na obědy v české školní jídelně,

hmmm, výbor, výbor, výbordelně.

Bo kapitalismus je víra a banky jsou její chrámy.

Neexistuje míra pro dnešní mocipány.

Bankéři jsou kněží a chudoba je peklo –

kdo z nás ještě věří, že na konci tunelu svítí světlo?

Bohatství je nebe a pracháči jsou svatí.

Ten kdo maže, tak ten jede a chudák, ten to platí.

Zboží je požehnání a peníze jsou Bůh.

Jen jedno mám poznání,

obyčejný člověk, ten je pro ně vzduch.