FRANTIŠEK DOSTÁL

V běhu dějin se však sekera objevila i v řeznickém znaku, na němž měl později velkou zásluhu náš geniální malíř Mikoláš Aleš (1852–1913). Rodák z jihočeských Mirotic uměl již kreslit dokonce ve věku 4 let!

Stará pověst praví, že o znak českého lva držícího v tlapě sekerku se zasloužili příslušníci tohoto řemesla žijící v Praze. Řezníci totiž v době krále Jana Lucemburského sekerami rozbili jednu z bran na Starém Městě a umožnili tak vojákům vniknout do Prahy, kterou měli bránit najatí žoldnéři. V této souvislosti určitě za připomínku stojí, že Mikoláš Aleš po absolvování vojenské služby společně s dalšími studenty dával výrazně najevo odpor vůči jednomu profesorovi, který se vyhraňoval proti českému umění, jež mělo vlastně být uměním německým…

My starší ještě pamatujeme řeznické obchody označené nápisem Masna. Jenže i ve žhavé současnosti lze nad mnohými obchody objevit Alšův znak, byť někdy i ve značně zjednodušených tvarech.

Mnoho zajímavého lze o řeznickém řemesle vyčíst v Kulturním obraze českých měst, kde si zase Zikmund Winter postěžoval, že konšelé ve městech mívali s řezníky vždy problémy, i když i mezi konšely byli příslušníci řeznického cechu.

Přimět řezníky k vážení masa býval totiž velký problém. Je zajímavé, že poprvé to bylo nařízeno řezníkům v Jindřichově Hradci v roce 1520 a o šest let později ve Vodňanech. V tomto rybářském městě o mnoho let později zanechal výraznou stopu rovněž Mikoláš Aleš v místním kostele, kde lze na klenbě objevit čtveřici pěkně vyrostlých kaprů.

Vrchnost z Rožmberka vážící povinnost nařídila později také v Českém Krumlově, Soběslavi a Třeboni. Řezníci v Českých Budějovicích se úporně bránili, neboť tvrdili, že telata také nekupují na váhu, avšak od roku 1531 museli poslouchat také.

Velice záhy byl prodej masa na váhu zaveden ve většině českých měst. Cenu masa si ale řezníci určovali sami. Cech řezníků se však staral o dobrý chod řemesla a celkem dost tvrdě trestal nepoctivé řeznické mistry. Docházelo i na pobyty v šatlavě a na pranýři.

Sekera v tlapách lva byla jen malinkatou kresbou Mikoláše Alše oproti jeho čtrnácti velkým lunetám v Národním divadle. Ještě několik týdnů před svým odchodem v červenci 1913 namaloval poslední dílo – akvarel, na němž byl zachycen svatý Václav.