ALENA VOLKOVÁ

Připomeňme si ještě jednou osobnost Alexeje Borisoviče Mozgového, narozeného v r. 1975 v tehdejší Ukrajinské SSR, velitele luganské brigády Přízrak, který byl zákeřně zavražděn před více než rokem – v noci na 23. 5. 2015. Byl zabit nejen charismatický člověk, humanista, dědičný kozák, ale také vynikající básník a hudebník, zpěvák, člen svatovského mužského sboru, který zpíval i své vlastní písně.

Společně s ním bylo oné noci zabito ještě šest lidí. Nebyl totiž z rodu těch, kteří by si potrpěli na obrněný automobil a po zuby ozbrojenou ochranku. Jezdil přece po své zemi, mezi svými lidmi.

Navždy zůstane jedním z těch, pro které myšlenka Novorossije (Novoruska) není prázdným slovem, formalitou. Od samého počátku „donbaských“ událostí hájil myšlenku odtržení se od Ukrajiny a byl přesvědčen, že se válce nelze vyhnout. Neohroženě o tom přesvědčoval své krajany. Po marné obraně města Lisičansk a obsazení Alčevska se zdánlivě změnil v tvrdého a neústupného „chlapíka“, ale v duši zůstal romantikem. Přesto viníky kriminálních činů nechal soudit lidovým soudem, složeným z místních obyvatel. V tom se projevovala jeho touha po sociální spravedlnosti a rovnosti všech lidí. Uvědomoval si ovšem také, proti komu bojuje. Nevnímal proto jako své nepřátele prosté ukrajinské vojáky, nuceně odvedené na frontu zabíjet své bratry a sestry, ale ty, kdo vraždy řídí z Kyjeva.

Jeho smrt vyvolala nejen v Luganské republice velké diskuse. Koneckonců 1. 1. 2015 byl zákeřně zabit už první luganský velitel – legendární Alexandr A. Bednov-Batman. A dodejme pro úplnost – po nich byl rovněž zákeřně zavražděn i velitel kozácké brigády – Pavel Drjomov. Ani jedna z vražd nebyla dosud objasněna, i když se podřízení velitelů obrátili na ruský Vyšetřovací výbor. Nutno dodat, že se k odpovědnosti za vraždu Mozgového přihlásil fašistický gerilový oddíl, jenž si říká Stíny, vraždící v týlu armády Luganské lidové republiky.

Jako přípomínku básnické tvorby Alexeje Mozgového uvádíme báseň, která jako by předznamenala osud svého autora.

 

Není špatné v máji zemřít,

hrobníkovi se kope pohodlně.

Slavičí písně budou stále znít,

naposledy, nenapodobitelně.

 

Za hřmění prvních májových bouří,

místo unylých zpěvánek…

déšť zalije zemi místo slzí,

smyje smutek vzpomínek.

 

Hřbitůvek na chlumu poskytne přístřeší,

pokrytý zelenými travinami.

Nevadí, že tam ani křížek nestojí,

mezi unavenými břízkami.

 

V šelestu mladé listí,

právě se probudilo k životu

ještě trávy nešediví,

teď se vše probouzí ze spánku.

 

Není špatné v máji zemřít…

navěky spát v jarní svěžesti.

I když jsem nestihl dosnít,

přec nezůstaly pochybnosti…

 

Není špatné v máji zemřít…

Přeložila a upravila ALENA VOLKOVÁ