VÁCLAV HONS
Letní tání
tak motýli
snad jen na chvíli
to znenadání tání
i odkudkoli
za bílá slova schován
za plamínek
záminek
měl jsem tě
v otevřených dlaních
věř na počkání
v uších zvoní
to její první loni
možná
už plná polní
v hlíně zvolni
i v básni zhasni
tak se veze
úplněk mezer
je to jen znenadání
ale to tání
v táni
na lotosu
bylo jich do tmy osm
Skříň
mám tvůrčí
menopauzu
na rozdíl od žen
snad ještě
k sobě dojdu
ale nevím
jestli se poznám
jestli se
nevyhnu
s obejdou
neobejdu
vytáhni
kostlivce
a dej mu
co proto
to proto
Pražská kavárna
lokál hučí až praskle
všechno je to
jen tvář za sklem
ne že bych vám
ty vaše hlouposti
po dvanácté nevěřil
tak komu asi dnes
straší ve věži
přesto jsem vždycky
na pár výsostných
vteřin jen věřin
víra už nekřtěňátku
zadek neutírá
za tu zpověď
čtrnáctkrát věřím
je třeba
do oblouku zkopat
ta devadesátá
i ta padesátá
souhlas o hlas
dej nám naše skutky
je to jen dvojzadek
oble přirážející
prostitutky
neptej se kteří
stojí v hořícím
keři
už žádné
nadstandardní smutky
vždyť jedna oprátka
totáč nedělá
ani tu demokracii
pod špagátem
slova dlouho nežijí
demagogicky
stříhaný metr
metrákových volovin
kolem dokola
jen vykloubené
okolí
ta zmarněná devadesátá
navíc
pro kapitál tak zlatá
vlaštovko všech jar
máme to už
za pár
leťme na zanzibar
křídla jsou dar
vím že kapitál
má opět svůj
prošvihnutý ismus
za pár
možná i tryznu
brzy to slízne
na václavském
václaváku
smečky jsou divné
prodané smyčky
med jakbysmet
dvouocasý ptáku
na vrbě zobni straku
jsou to jen hradní
hodiny které nám
za pět dvanáct
už i starý hamlet
vzal kramle
náš schizofrenní
život otlučený bitím
už navždy
odbíjejí
jen ona ví
že u té jámy jsem
už navždy jen její