JIŘÍ STANO

Lidi drazí, mám strach. Panebože, jaký já mám strach! Bojím se všeho, co vnesla do našeho, tj. i do mého, života úspěšně transformovaná demokracie, okořeněná pravdou a láskou.

Mám strach z banditů, ze psů, ze sousedů, ze zasedání parlamentu i vlády, mám strach z televizní obrazovky, z rádia, z novin, mám strach chodit po ulici, do restaurace, poslední dobou i do kostela. Začínám dokonce mít strach sám ze sebe, abych nepodlehl všeobecnému ujišťování, jak radostně u nás kvete ona pravda a láska.

Šíření pravdy o nebývalé korupci a kolosálních zlodějnách ze mne vytvářejí psychopata. Málem jsem chtěl ukázat prstem, abych nezhanobil své svědomí, na jednoho nositele nové morálky, ale včas se mi dostalo informace, jak podobní horliví hlupáci končí zasádrováni v sudu na dně přehradního jezera.

Strachem budím v noci výkřiky ze spaní ženu, ve dne neotvírám dveře ani pošťákovi. Moje žena naléhá, abych vyhledal lékaře. Neřekla přímo psychiatra, protože tak dalece jsme náš nový vzor USA ještě nedostihli, kde má každý člověk svého psychiatra nebo alespoň psychologa téměř jako člena rodiny. Avšak já mám strach vstoupit i na polikliniku.

Mám strach, jak už jsem říkal, zapnout televizor. Na všech programech převaha amerických produktů na vymývání mozků, jen zřídka třpytne z obrazovky laskavé pohlazení a špetka optimismu. Většinou se v oněch vysněných filmech krade a loupí za bílého dne. Přitom ty špičkové padouchy a podobná individua označoval kdysi náš prezident Masaryk za lůzu v cylindrech, dnes jsou předváděni jako vzory společenského chování, zvláště při žranicích, jak nám je kdysi odhalovala paní Pawlovská.

Obzvláště působivé jsou pořady, v nichž se dávají kulinářské rady, během nichž se důchodcům svírají žaludky jako při gastritidě.

Musím přiznat, že nejvíce mne přitahují reklamy, které mi ulehčují vybírání mezi Mercedesem, Chryslerem nebo BMW. Já mám kolo, kterým objíždím obchody, abych zjistil, kde je co levnější a přitom umírám strachy, aby mi ho neukradli.

Bojím se ulic. Chodím s neprůstřelnou vestou, kterou mi sehnal u Vietnamců synovec. Teď mi shání i neprůstřelné kalhoty.

Nakonec musím přiznat, že vláda do toho mého strachu přece jen vnese občas trochu radosti. To když nám každým rokem sděluje, že od 1. ledna zvyšuje měsíčně důchodcům životní úroveň o jednu porci vepřového plecka se zelím a knedlíkem a malé pivo. Tak proč se bát?

Člen předsednictva Unie českých spisovatelů Jiří Stano se 29. ledna dožil 91 let.

Přejeme mu, aby jeho zdravotní a tvůrčí pohoda trvala ještě dlouhá léta!