RENÁTA SLOVÁČKOVÁ

Do jara aj u vás, milení, aj u vás v Praze daleko, mrazy už polevily, do pola sa eště nedá, a tak zme s Božkú zabrúsily k našim do teho slavného Olomúca, aj na Svatý Kopeček nás naši vyvézli a povykládali nám, jak sa celý Olomúc, aspoň podlevá radnice, má k dávnej monarchii, jak sa stále spomíná maršál Radecký a jak sa primátor prý bral o to, aby sa na radnicu navrátily císařské orlice.

V zámeckém parku v Čechách pod Kosířem sa loni v listopadu konala, jak zme sa dočetly, „jedinečná akce se scénickou hudbou a pyrotechnickými efekty Věrni císaři“. Tu zme propásly. Ale na poslednú chvílu zme sa vypravily aj na výstavu, kerú sa podle tiskovej mluvčí múzea splácá pomyslný dluh Olomúčanú k „stařičkému mocnáři“; lebo za jeho panování „město zažívalo nebývalý rozkvět“. Božka k tomu ucedila: No u nás sa jeho panování připomíná zas pomníkem padlých v prvej svetovej. O tu sa zaslúžil viacej než o rozkvět Olomúca. Aby žáčci a študenti středních škol poznali, zač je teho v Olomúcu loket, „edukační pracoviště“ múzea sa vyznamenalo programem „V Olomouci jest dnes Rakousko.“ Výstava ukázala, jak sa císař zabavoval, jakú zvěř v okolí skolil a co všecko po něm sa dá ukázat, pero, kerým sa podepsal, aj terč, do kerého vystřelil. Eště tu cosik néni, eště by tu měl byt papír, do kerého sa na reterátě vytřel a kerý na věčnú pamněť mladého panovníka zachránila jeho oddaná poddaná, chlámala sa Božka, kerej nic néni svaté.

Pozdravuje Vás Vaša RENÁTA SLOVÁČKOVÁ