JANA VACKOVÁ
„Kázeň je nejstatečnější ctnost, říkával kdosi, kdysi. A tak se krotím, abych udržela kázeň na uzdě a nevnucovala čtenářům LUKu nadbytečný patos u příležitosti devadesátého výročí prvního veřejného vystoupení Vladimíra Majakovského (19. 7. 1893 – 14. 4. 1930) v přeplněném sále Národního domu v Praze na Vinohradech (potom a dodnes sál Majakovského). Velkolepá akce se konala 26. dubna 1927, tedy právě před 90 lety. Teprve po návratu do SSSR z cest po metropolích Evropy a USA dokončoval Majakovskij své veledílo Správná věc! / Chorošo! – báseň o Říjnu 1917, v níž „…velebí vlast, která jest a třikrát tu, která bude“. Básník Revoluce si přál, aby čtenáři pocítili „alarmující příval sil“, neboť revoluci „opěvovat nelze po staru…“
Nabízím proto skromnější, nepatetický alarm – rovněž z roku 1927 – proti nestárnoucím patolízalským nešvarům, pro porovnání ve starším překladu Jiřího Taufera a pozdějším v překladu do slovenštiny od Ľubomíra Feldeka, a to ve zřejmé návaznosti na Žáčkovo počeštění Feldekovy tvorby v LUKu č. 9/2017.
Ve Feldekových knihách, např. v Homo politicus, najdeme i autentická zamyšlení: „Na Majakovském nás nikdy nepřestane fascinovat obrovské lidské nasazení v poezii a obrovské básnické v životě. Dokonalé ztotožnění poezie a života není možné – ale právě proto všechna čest těm, kteří se o to pokoušeli a neváhali zajít do krajnosti… Majakovskij nehovořil jen za sebe, ale hlásal, sliboval, přísahal i za jiné, jakoby za celou realitu, ve které žil – i za tu část reality, kterou nemohl donutit, aby splnila jeho slova. A přece jeho poezie vydržela. A jestliže se realita s jeho poezií rozcházela, vyčítáme to dnes spíše té realitě – a nikoli nádhernému srdci tohoto básníka, jehož manželství s dobou bylo z jeho strany tak poctivé a věrné, že vstoupilo jako legenda do věčnosti.“
VLADIMÍR MAJAKOVSKIJ
Všeobecná rukověť pro začínající
patolízaly
Sedává patolízal
v kdejaké kanceláři.
Žijí si patolízalové –
a dobře se jim daří.
Občas i mladí,
na ně se dívajíce,
zatouží
zařídit se
po příkladu strýce.
Avšak –
jak do důvěry
představených vlézt?
Šéfa nenachytáš!
na lacinou lest.
Tak třeba
před šéfem otvírat veřej dveří
Je zhola k ničemu.
Šéf ti neuvěří,
vynaloženou sílu
bude pokládat
za zbytečnou ztrátu.
Nanejvýš pomyslí,
že patří ti to
k referátu.
Či ještě jiná
nevhodná metoda je tu.
Troubit představenému
na pionýrskou trumpetu.
Ještě se rozhněvá:
– Nejde mně do hlavy,
proč máme
v úřadě
pionýrské oslavy? –
Jemnost a dovednost
je všecko!
Však odkud dovednost
má čerpat děcko?
Ve snaze,
aby se i dítka
vyznala,
vydávám
„Rukověť
mladého patolízala“.
Tak třeba
představený
čte svůj referát.
Pytel úřední přemoudrosti
sype rád.
Hltem vody zmírniv
v hrdle křeč,
na další hodinu zas
protahuje řeč.
Náhle
do referátu zazní
slova krutá:
– Návrh,
aby se řečníkovi
zkrátila lhůta! –
Tehdy ty hlasem,
až otřesou se plíšky u zámků,
žádej:
– Prosím
o faktickou poznámku!
Referát
jak hvězdu
uprostřed temnot cením.
Žádám,
aby řečník mluvil
bez krácení! –
A můžeš být jist,
že za ta slova
bude si představený
tebe pamatovat.
Zjistíš-li,
že šéf má
vydané tiskem spisy
opatř si publikaci
a referátek čti si.
Když setkáš se s ním
ty – nadšený pohled
nespouštěj s něho –
a pověz mu
s vroucností
a s něhou:
– Čtu vaše dílo!
Toť román,
nikoli jen referát!
Vy vskutku
básně byste mohl
lehce psát!
Rcete,
autorem Anti-Dühringa
snad nejste-li?
I onen spis
je značně vyspělý…–
Buď jist, že za tvá chvalná slova
tvůj představený si tě
bude pamatovat.
Uvidíš šéfa,
jak podroušený
v kompanii dam
se ve státním autě
projíždí sem a tam.
Ty do nástěnných novin
vlévaje své rozhořčení,
napiš:
„Šetrnost vždy šetrností není!
Taková šetrnost
k smíchu je i k pláči.
Jak to vypadáme?
Vždyť náš šéf
z úřadu
do úřadu
pěšky vláčí
aktovky
se spisy
jak lev!“
A budeš mít úspěch
na životní scéně.
U přestavených
začneš stoupat v ceně.
Však jestli nechceš
být patolízalským tvorem,
sám sebe
neumlčuj
a jednej tak:
uvidíš-li neřád,
nechoď mlčky kolem
a nejednej
jak v této básni,
ale naopak.
(1927)
Přebásnil JIŘÍ TAUFER
Jiří Taufer: Vladimír Majakovskij, I. díl, verše, stati, projevy, Výbor z díla ve dvou svazcích, SNKL Praha, 1953
Všeobecná príručka pre začínajúcich
pätolizačov
Na každom úrade
sa robí pätolizáš
a každý pätolizač
máva šťastnú vizaž.
Mládež to sleduje
a túži poznať trik,
ktorým sa dopracuje,
kam se dopracoval
strýk.
Ako však
predstavenstvu do dôvery vliezť?
Zodpovedného
nenachytáš na prieznačnú lesť.
Napríklad
otvárať pred predstavenstvom dvere
je hlúposť.
Predstavenstvo na to nezaberie,
nezbadá
nehonorovanú
stratu sily –
bude si
myslieť,
že ťa
poverili.
A ďalší spôsob
tiež
je velmi hrubý:
trúbiť
predstavenstvu
na pionierske trúby.
Ešte sa najeduje:
„Nebudem tie ľudové
veselice
už
trpieť
v budove!“
Lož
má byť jemná,
má byť umělecká.
No dostaň
jemnosť
z výrastka a decka!
Pomôžeme však,
len nech rýchlo vytlačia
Príručku
pre mladého
pätolizača.
Napríklad
predstavenstvo reční –
ono vtedy
vykladá poklad
kancelárskej vedy.
Dá k ústam
pohár,
vodu hodí dnu –
vykladá poklad
eště hodinu.
A v tom
sa ozve výkrik
z pléna:
„Obmedziť mu
čas
vystúpenia!“
Vtedy ty
zvolaj
nečekane surovo:
„Mám pripomienku!
Prosím
o slovo!
Referát – perla.
Priamo k jadru cieli.
Neobmedzovať!
Chceme počuť
celý!“
A ver,
že za tie slová neúprimné
určitě si ťa
predstavenstvo všimne.
Zistil si –
predstavenstvo
publikuje spisy.
Bež,
vytlačený článok do gebule vbi si,
Stretneš sa
s predstavenstvom –
prevráť pohľad
a zalúbeným hlasom
priam
ho pohlaď:
„Čítal som článok.
Kdeže článok – novela!
Ak nepíšete
básne,
prichádzame o vela.
Nie je aj
Anti-Dühring
z vašej dielne?
i to je dielko
stokrát
čitateľné.“
Ver –
za tie komplimenty neúprimné
určite si ťa
predstavenstvo
všimne.
Zbadal si:
predstavenstvo
privoňalo k čutore,
dámičky vezie
na erárnom motore.
Píš
do nástenných novín
z mosta doprosta:
„Nie je vždy šetrnosťou, čo sa šetrnosťou zdá.
Je šetrnost,
čo iba posmeškárov teší!
Chyba,
ak s naším predstavenstvom je to takto:
z práce
i do práce
sa vlečie peši
s aktovkou
plnou aktov.“
A ver,
že neodídeš bez potlesku zo scény –
určite si ťa
predstavenstvo
ocení.
Ale ak
nesúhlasíš
s pätolizačmi,
to, čo si myslíš,
nepíš
na moták!
Uvidíš
nešvár –
slepnúť nezačni,
nekonaj
podle básne,
ale naopak!
(1927)
Přebásnil ĽUBOMÍR FELDEK
Vladimír Majakovskij: Sebe milovanému, Slovenský spisovateľ, Bratislava, 1989
Přetisk: Ľubomír Feldek: Homo politucus, Slovenský literárny klub v ČR, 2008