BLANKA BAJČÍKOVÁ

Píšeme si

I když nejsem učitelka češtiny ani purista z počátku 19. století, domnívám se, že mám pro tento jazyk smysl a cit. Proto mě okamžitě „trkne“ výraz, který vznikl po r. 1989.

„Popřevratové“ slovo, které způsobuje otvírání pověstné „kudly v mé kapse“, je například DESTINACE. I za socialismu působily v Československu cestovky, takový Čedok vznikl už ve 20. letech za první republiky, byla tu CKM, Rekrea a možná i další. Vystačily však se slovy „místo“ nebo „oblast“. Mám silný pocit, že s přemírou angličtiny se vše „poangličťuje“.

O slovní vazbě „je to o tom“ jsem se zmiňovala už dřív. Věta „propadl virtuálnímu světu, aniž by věděl, O ČEM je skutečný svět“ se dá přece nahradit slovy „…aniž by věděl, JAKÝ je skutečný svět“.

Vazba s „o“ se bohužel vyskytuje i ve slovenštině a je stejně nepříjemná jako v češtině. Nedám dopustit na Táňu Keleovou-Vasilkovou, od níž mám podepsané všechny knihy, které vydala. Ale i ona bohužel použila v jedné knize naprosto příšernou větu: „Ta hus je o láske.“ O lásce může být báseň, píseň, kniha, film, třeba i vědecká přednáška – ale husa?

Také slova PŘÍTEL – PŘÍTELKYNĚ dostala po r. 1989 poněkud jiný význam a v tomto novém významu se skloňují ve všech pádech. Kdo zná zlatý věk Semaforu v 60. letech – v době J. Suchého a J. Šlitra – jistě si vzpomene na písničku Život je pro mě obnošená vesta. Mladík se v ní chtěl zabít kvůli dívce, ale DOBRÝ PŘÍTEL (nikoli 4%) mu vrazil pár facek, aby přišel k rozumu. Právě zde se ukazuje pravý význam slova PŘÍTEL, odvozený od slova přátelství. Avšak po r. 1990 se tento význam posunul ke smyslu „můj kluk – moje děvče“, „milý – milá“, atd. Na poště jsme ke každému podpisu, třeba kdo převzal rekomando za adresáta, museli připojit VZTAH k adresátovi, ale PŘÍTEL se nikdy nepsalo. Oficiální název pro lidi různého pohlaví, kteří spolu žijí „na hromádce“, je DRUH – DRUŽKA.

Mám ráda seriál Chlapci a chlapi nejen jako příběhy o láskách a vůbec o životě kluků v zeleném, ale přísaha vojáků mi vehnala slzy do očí, když si uvědomím, čím se dnes stala naše armáda. Na jednom místě velitel děkuje za pochopení „manželkám, snoubenkám a DÍVKÁM vojáků“. Slovo PŘÍTELKYNĚ se vyskytlo až letos při upoutávce: „M. Zounar hraje ‚klaďase‘ Tomáše, který svou PŘÍTELKYNI neposlal na potrat.“ I tady zřejmě „zaúřadovala“ angličtina.

Ale abych jenom nechválila vše, co se říkalo za socialismu, i tehdy se běžně používal výraz, při kterém se mi ta pověstná kudla v kapse otvírá. Je to výraz STAREJ – STARÁ ve smyslu „manžel – manželka“. Jednou mě kolegyně, čerstvě provdaná „osmnáctka“, požádala: „Když na mě bude čekat můj STAREJ, tak mu řekni…“ Odpověděla jsem jí: „Lenko, myslela jsem, že máš MLADÝHO.“ Zůstala koukat „jako puk“. Přestože se od té doby rozvedla a znovu provdala, jistě se už takto nevyjadřuje.

Nejnovější popřevratový výraz, který mi vadí, je slovo DÁM – NEDÁM ve smyslu „zvládnu, dokážu“. To je asi jako s tou „PŘÍTELKYNÍ“: dávat slovům jiný význam.

Z jihovýchodních Čech zdraví BLANKA BAJČÍKOVÁ