KAREL SÝS

Chtěl jsem svůj článek uvést slovy „reklama nesmrdí“. Jaký jsem to buran! Ve slušné společnosti se neříká „reklama“, nýbrž „komerční sdělení“. O jedno takové sdělení se chci se čtenáři podělit. Dnes se tomu korektně říká „sdílení“.

Jakási Jessica Khoury (lákavé exotické jméno, něco jako Coury, Schoury apod.) nabízí široké veřejnosti slibnou knihu Zakázané přání, „vzrušující příběh o zradě, zapovězené lásce a nebezpečné magii“.

Komerční sdělení prozrazuje děj, samozřejmě nikoli celý, to dá rozum, hází jen stručnou návnadu:

„Když Aladin objeví kouzelnou lampu, džinka Zahra se zjeví ve světě, který neviděla stovky let.“ Abyste rozuměli, v tom světě jsou zapovězena kouzla. Takže milá Zahra (aby to tak byla imigrantka!), koncesovaná kouzelnice, se ocitá v nebezpečí. Protože se však nepropadla do předlistopadových časů, z nebezpečenství se vyvlékne. Jak? Inu, jako v každé pohádce: pomocí magie se skrývá, dokud její nový pán (bližší charakteristiku neuvedla) nevysloví tři přání. Už za našeho dětství byly tři, to je tedy zřejmý relikt normalizace. Takže dostane příležitost uniknout. Jenže ouha, zřejmě se zapletla s nějakým místním managerem. Vyvrcholení děje si komerční sdělení nechává pro sebe a musíme si knihu zakoupit. Jen tak se dozvíme, jak pro Zahru dopadne dilema: „Je její svoboda důležitější než její láska?“

A pak že česká literatura hyne na úbytě! A pak že nevycházejí hodnotné knihy! Mlčte, sýčkové, když neumíte než omílat pisálky a veršotepce Nezvala, Halase, Holana, Erbena, nebo tohodle bestsellera Viewegha či trubadúra Horáčka! Sklapněte, shut up!