LIBUŠE VONDRÁŠKOVÁ

Prof. Ing. Erich Václav, DrSc. se 29. března dožil osmdesáti sedmi let. V loňském roce mu vyšla v nakladatelství Petrklíč kniha VÝZNAMNÍ LIDÉ V MÉM ŽIVOTĚ. Autor ji pokládá za jakousi bilanční. Nezaměnitelný styl, životní náhled podbarvený humorem – Erich Václav zaujme již od první stránky: „Aniž jsem se hnul z naší obce, byl jsem občanem hned dvou cizích států, které nás ochotně okupovaly. Tak se stalo, že jsem v rozpětí pouhých jedenácti měsíců chodil kuriózně do české, polské a německé školy…“

Autora mnoha vědeckých publikací o našem a tropickém lesnictví i knih pro širokou čtenářskou veřejnost opět vedla šťastná ruka – v kapitolách Moji významní lidé, moji přátelé a Vzácní přátelé mých vzácných přátel defiluje řada osobností – Zdeněk Mahler, Václav Větvička, Martin Patřičný, Jiří Grygar, Luděk Munzar, Vratislav Ebr, Jiří Suchý a další. Je nesporným přínosem, že Erich Václav zařadil do knihy jejich nádherná vyznání o stromech, o lese. Trochu překvapí i zařazení dvou kapitol z knihy Bez lesů jsi v háji, člověče! – jedna se změněným názvem. Je to však bezesporu plus pro čtenáře, kteří předchozí knihu nečetli.

Autor nás provází četnými lesnickými expertizami, počínaje Tanzánií v letech 1965–1967, konče Laosem v letech 1986–1989. Nechybí ani cesta kolem světa za padesát dní! Fascinující zážitky z putování po pěti kontinentech, projekty bilaterální i multilaterální pro FAO OSN (Organizace pro výživu a zemědělství), ovšem i obrovská dávka štěstí – z Mexika se vrátil dva měsíce před ničivým zemětřesením v září 1985.

V kapitole o publikační činnosti překvapí množství odborných prací a potěší, že erudovaný vědec v oboru lesnictví je stále aktivní i v oblasti populárně-vědné – vždyť jen v roce 2014 to bylo šest knih! Nechybí v nich tituly pro děti a mládež, a důkazem jejich kvality a prospěšnosti je jeden z úspěšně realizovaných projektů lesní pedagogiky.

Autorovu schopnost vládnout perem tříbila i paní Helena, jíž je in memoriam kniha věnována. Erich Václav rád připomíná, že byla jeho celoživotní učitelkou češtiny a přikládá úsměvnou historku z roku 1989. Tehdy Karel Sýs uveřejnil v Kmeni č. 22 recenzi. Autor knihy V zeleném království pěti kontinentů s ní radostně běžel domů a hned u dveří volal: „Heleno, tvé češtině se dostalo velkého uznání, a to nejen od spisovatele, ale i básníka!“

Ani v „zatím poslední“ knize nemohou chybět fotografie. Na jedné z nich je autor před nejobjemnějším stromem světa – sekvojovcem „General Sherman“.

Závěr je poznamenán skepsí – vždyť za pouhá dvě století ubyla polovina světových pralesů! Ostatně již v knize Bez lesů jsi v háji, člověče! se účastník mnoha světových summitů o klimatu vyjádřil stručně: „Ztratil jsem víru ve žvanírny.“ Co všechno zažila a ještě zažije nejstarší dřevina na světě borovice osinatá – vždyť dnes je jí 4845 let! (Pro přesnost – ten rok navíc jsem přidala sama, neboť autor uvedl 4844 vloni).

Vážený pane profesore,

přeji Vám, aby Vaše kniha byla ZATÍM poslední (kolik těch posledních již bylo!) A ještě dlouhá léta – nejlépe tolik, kolik se dožil profesor Josef Švejcar – chybělo mu do stovky v r. 1997 jen pár týdnů. Spojuje Vás především celoživotní úsilí o záchranu života na Zemi – byť z odlišných úhlů.

Když jsem četla Vaše úchvatné, dobrodružné a detektivní putování za karelskou břízou, vzpomněla jsem na břízu Chopinovu. Po celý svůj život ji uchovával v paměti, daleko od milovaného Polska. Nelze vypočítat, za co vše vděčíme lesům. A ve sféře umění, obzvláště v onom nejabstraktnějším, a tudíž i nejtajemnějším, v hudbě, počty selhávají.

Díky, pane profesore. I za to, že jste boj o záchranu lesů nikdy nevzdal. Díky za všechny Vaše LESY. A moc se těším na další „poslední“!