LIBUŠE VONDRÁŠKOVÁ

Na značky!

Stará fotka

Dvě kámošky v trenýrkách, míčky v síťkách

Život nekonečný

lásky trvanlivé

mléko čerstvé

Důvěřovaly jsme dráze letu

nikdo ji nezkříží

Na obzoru plachta bílá

a tančit se bude i pozítří

Měla štěstí

oba zachytili stejný signál

včas

dosud za bezesných nocí

svítí si světlem očí

dotek nenahradí vypínač

A tak zítra

nahodím trenýrky

hodím míč do síťky

vyrazím na značky

Pozorně zaměřím

ale dráhu letu z očí už nepustím

Let s dotekem vět

Za hradbou betonu

chovám myš

nastřelím slovo

hned jsi blíž

Pár písmen a změněn svět

taje led

jasní se let

Pouhým dotekem vět

Však venku kupčí bezestudný svět

neuniknou už ani torza vět

vládce mamon kormidluje let

v němž slovo vzlet zatuhne v led

V čase odpustků se nezastaví let

jenž zatavil svět v led

dál vtéká do mrazivých let

a vyhlazené lesy neskryjí

před vlnami příštích tsunami

Včas zarazit ten běh

ať bezduchý svět má pech

Dotknout se slovy ještě včas

prosvítit namrzlý čas

a znova na palubě Svět

stočit směr budoucích let

Dokud je čas

čas ještě je

ač Overtonovo okno

se posunuje

Za Bohumírem Pospíšilem

Mrazivý únorový den

ve známém obrazu smutku

Srdce básníka pohřbít nelze

verše opouštějí smuteční síň

ještě teplé

Bohu mír pospíšil

vrátit

propůjčený dar

hulínským kořenům

Dnes obzvlášť pulzují slova

tkaná do konce rodného čísla

Už teď rozpouštějí zamrzlé hroudy nejdelší zimy

v milovaném kraji