EVA FRANTINOVÁ

Nedávno vydala Eva Hrubá svou poslední knihu básní BEZBŘEHÁ ZÁVRAŤ.

Jsou knihy pírka, které se vejdou do kapsy letních kalhot kapsáčů, knihy poezie žijící z potravy drsných papírů – těch nejobyčejnějších (přiznám se, takové mám nejraději). Na druhé straně jsou knihy, které bych neuzvedla pomocí jedné ruky, mít obyčejnou chřipku.

U poezie se tohle zas tak často nestává. „Hoďte to na váhu!“, chtělo by se říci nad objemnou a těžkou výpovědí Evy Hrubé, výpovědí na luxusním papíře, výpovědí doprovázenou barevnými fotografiemi autorky, která je zároveň herečkou, režisérkou…

Váha se ještě chvěje, já už čtu.

„Pískej si píšťalko / veselou notu / Dnes dozrál čas pro samotu / Pískej si píšťalko je načase odhodit sny / Otevřít vodu / po kapkách nalévat sílu dalšího proudu / Už není čas na samotu…“

Anebo: „Procházím pasáží plnou reklamních žvástů / V barevném odlesku dvě siluety odtažité / s rukama v kapsách hledají kotrmelce štěstí / Ach radosti / kam ses vytratila.“

A do třetice: „Píšu pro marnost i pro toalety Pro vodu / Píšu pro vzteky těch co nepíší / a nepadnou do čistoty / Píšu pro déšť co stekl do palety / pro rámy co obrazům nedovolí vzlety… Píšu abych vzplanula.“

Evo, já jsem také „dopadla na tenhle prapodivně krásnej svět“.

Znám tě někdy od roku 1980 – z Rubínu, kde čtení mladých autorů uváděl Mirek Kovářík, znám tě z Michalské, z Violy, ale i z tatranských květnových luk, kde jsme obě psaly a psaly, z hor jizerských, i od moře, kde dosud sedím v koši a obhlížím svět, svět, do kterého nám byla darována poezie – jako užaslým čtenářům a snad i tvůrcům….

A pořád je to stejná závrať.

EVA HRUBÁ

Rozkvetlé kameny

Počkáme venku kde fičí vítr

Rve klobouky

V těch vteřinách nejsme ničí

Na vlasech rdí se vzpomínky

Perlorodky bez perly Zbytečná krása

jež mizí Zpřetrhané korálky

Růženec z klokočí je víc ryzí

Setkáváme nohy v kříži

Vzduch je obloha ve výdechu

Rozesmátá holka co padá na záda

Nemizíme Cesta zůstává

Aorta bez níž není hvězd Svítilna

Vně tma kouzlo nocí kam vstupuješ

když na rtech polibek Slunce Nirvána

Počkáme venku kde stojí ticho

opřené o stromy Průhlednost milosrdná

List rozechvělý

Na dně řeky rozkvetlé kamny

co tu rusovlásky zapomněly