EUGENIO VITALI

A)

Tam kde hoří oheň,

vesmír žehlí věčné šaty,

a duha protkává podzim.

Važ si vzduchu, který dýcháš,

modlitby, kterou obtěžuješ Boha.

Noc už nikdy nebude jednosměrná,

vrátí tě tam, kde stín zatemní slunce.

 

B)

Piliny z maliníku létají

po truhlárně, kde jsem poslepu žil řadu let.

Z očí se mi sypal dřevný prach,

kůra se stahovala z kmenů

jak ruce z krve.

Teď mi dovol vytáhnout svá pouta z ohně.

Nech mě létat vzduchem.

Osvoboď můj život, než ho promarním.

 

C)

Úzké uličky

v imaginárním dechu

vyprávěly o neobjevených nivách.

Déšť na židovském hřbitově

doprovázel noc svým leskem.

Básník neměl jméno,

jen obličej bílý jako křída

a nablýskaný náhrdelník pro falešnou milenku.

Záblesk snu mu vysvětlilo svítání.

 

D)

Papírový muž

vypráví divné věci,

vypráví, že večer občas ještě tančí.

Ale je vzdálené tajemství pryskyřice

povzdech kůry,

a klid co modeluje v zemi kořeny.

Tvoje rány jsou viditelné,

na tvých větvích se chvěje země

a rackové mi tě nepřestanou připomínat.

 

NEVIO SPADONI

Jen stříbrná bříza

Odkudsi přilétly balonky.

Nikdo si jich nevšiml,

jen stříbrná bříza

a vítr, který obhlédne všecko.

 

Jako cípy hvězd

Jako cípy hvězd

se do mne vryla

tvá moudrá slova:

To nic, už na to nemysli.“

Lásku oblékej jako šaty

a když tě škrtí

svlékni je a zahoď.

 

Falešné nebe

Nakonec se vrátily vlaštovky,

aby se uhnízdily,

kde nikdo jiný hnízdit nedokáže.

Náhle jsou ty tam. Rozletěly se

po falešném nebi.

 

Kus světa

Prošli jsme spolu kus světa,

a sejdeme z něj jako ty domky z kamene.

Jako ti letadlo, když nabírá výšku,

ukáže věci propadlé do nicoty,

pozdravíme zem splavenou potopou,

zarostlou pískem nebo bůh ví čím.

Na sklonku zimy se ztratí i racci

dovádějící ve vlnách měsíce.

 

Přízraky

Mohl bych odpřisáhnout,

že dnes v noci se kdosi po špičkách

vkradl do mého domu.

Je však lepší otočit se na bok

a dělat,

že tu nikdo není.

Jinak neodejde!

 

Přeložili ANDREA VYHNALÍKOVÁ a KAREL SÝS