Karel Sýs hovoří s překladatelem a milovníkem české literatury, poezie a hudby Do Ngoc Viet Dungem

 

Kdy ses poprvé setkal s češtinou?

To bylo už hodně dávno. V roce 1971 jsem přijel vlakem do ČSSR, kde jsem se měl po roční přípravě na univerzitě 17. listopadu v Teplicích dostat na elektrotechnickou fakultu v Plzni. V tomto ročníku jsem však z češtiny propadl a osud mě dovedl na ČVUT v Praze.

V roce 1972 jsem se poprvé seznámil s českou poezií a hudbou, a sice přes jednu krásnou mladou českou holku, která studovala hudební konzervatoř. Jmenovala se Táňa Bláhová. Začali jsme si dopisovat. V té době jsme se nesměli stýkat s děvčaty, v opačném případě nás hned pošlou domů, což se některým našim kamarádům stalo. Byli jsme mladí, ale ze strachu jsme zůstali jen dobrými přáteli. Posílala mi hodně písní, básní a povídek… a abych nad nimi nestál jako hloupý Honza, začal jsem je luštit a pak překládat… A tak jsem přeložil první básně. Upřímně řečeno jsem v sobě objevil pro literaturu talent. Táně jsem napsal nejen básně, ale dokonce i písničky… Schoval jsem si je však pro sebe až do dneška.

Čas plynul, vystudoval jsem FEL – ČVUT, přitom jsem napsal a přeložil hodně básní i povídek.

V roce 1985 jsem se vrátil do ČSSR jako organizátor vietnamských dělníků v severočeském kraji. Chodil jsem na vysokou jazykovou školu v Liberci a absolvoval i předmět Všeobecná česká literatura. Díky tomu jsem v Praze získal i titul „soudní tlumočník“. Najednou jsem se ocitl v jiném světě. Ve svěčeské literatury. Češtinu mám rád jako svůj mateřský jazyk a v mnoha případech leccos vyjádřím lépe česky než vietnamsky.

 

Kolik jsi vlastně napsal knih a kolik knih jsi přeložil z češtiny do vietnamštiny?

První vážnější povídky jsem napsal v 80. až 90. létech. Později se staly součástí mého dvoudílného 800 stránkového románu Tři životy (o Vietnamcích v České republice a v EU od roku 1948 do dnešní doby). Českou a slovenskou literaturu jsem intenzivně překládal od roku 2005.

V roce 2012 mi vyšly dvě knihy (předtím vydané samizdatem): České tradice – Národní kroje – Kuchyně (182 stran) a Tři životy aneb východní a západní příběhy (první díl, 500 stran).

V roce 2014 Výběr české a slovenské poezie, obojjazyčně (312 stran). V roce 2015 druhý díl

Třech životů aneb podsvětí a nadsvětí (330 stran). Dále Vše podstatné z českých dějin (308 stran). V roce 2016 následovala kniha Svátky a významné dny v České republice (214 stran).

Letos vyšla kniha Miloš Zeman, politik vtipný aneb Rád nechám botu v řiti blbce!, (obojjazyč, 128 stran).

V současné době mám připravené další tři knihy, které však pro nedostatek prostředků zatím nevyšly: Historie světové a české hudby – České písničky vietnamsky zpívané, částečně obojjazyčná (370 stran).

Dále Stručná historie světového sportu Sport v České republice Česká turistika a dědictví UNESCO (částečně obojjazyčná, 140 stran).

A konečně soubor vlastní poezie Láska, život a smrt.

Přeložil jsem i trilogii Vlastimila Podrackého Žluté nebezpečí, Poslední člověk a Sodoma a Gomora.

Ve spolupráci s manželkou českého velvyslance paní Renatou Greplovou připravuji překlad Povídání o pejskovi a kočičce Josefa Čapka.

Celkem mám do konce roku 2018 naplánováno 15 až 20 knih.

 

Ale básně jsi nezanedbával!

K poezii jsem přišel hned v roce 1972 a to jak k české, tak vietnamské. Hodně mne v tomto směru ovlivnily všechny ženy mého života. Některé mi věnovaly vlastní básně, jiné zas motivovaly mne… Přeložil jsem 156 českých a slovenských básní klasických i moderních od 40 autorů z 18. století do současnosti. Spolu s českými písničkami přeloženými pro vietnamský zpěv tvoří největší dílo mého života. Totéž platí v próze u románu Tři životy a 500 vietnamských, zatím nevydaných básní vlastních doplňují můj literární „poklad“.

Pan Martin Klepetko, bývalý velvyslanec České republiky ve Vietnamu o mně řekl: „Poezie je to, čeho si u Honzy cením asi nejvíc. To je jeho doména, tam je prostě doma. Ať již jde o autentické básně inspirované českým prostředím, nebo o překlady textů tehdy populárních českých písní, Honzův cit pro jazyk se tu projevuje v plné míře…“

 

Jak jsi přišel k bonmotům Miloše Zemana?

V doslovu jsem o tom napsal: „…Zpočátku jsem chtěl přeložit dílo „Jak jsem se mýlil v politice“, jeho nejprodávanější knihu, ale nebylo možné dosáhnout konsenzu ohledně autorských práv a tak jsem se rozhodl napsat přímo řediteli tiskového úřadu prezidenta, panu Jiřímu Ovčáčkovi, dále předsedovi Unie českých spisovatelů Karlu Sýsovi, svůj plán jsem konzultoval i s Martinem Klepetkem, velvyslancem České republiky ve Vietnamu a s mnoha českými podnikateli a přáteli… Nakonec jsem dostal od pana Františka Mikše z vydavatelství Barrister & Principal e-mail, kterým mi poskytl práva k této publikaci bezplatně.“

A tak se kniha Rád nechám botu v řiti blbce! po půlroční překladatelské práci dostala na trh ve vietnamské verzi.

 

Pochopí vietnamský čtenář české bonmoty? Vietnamský humor je jistě dost odlišný, nebo se mýlím? Vždyť sám sis vymyslel „náhradní“ příjmení Do. Honza, abychom vůbec byli schopni tě oslovovat.

Kniha byla zatím bez prezentace uvedena na trh nedávno, po mém návratu z České republiky, takže zatím nemám dost informací, ale s jistotou mohu říci, že Vietnamci o ni mají velký zájem. Vždyť Česká republika i její prezident Miloš Zeman jsou ve Vietnamu velice populární.

Jeden můj známý, filozof, spisovatel a básník, mi řekl, že tak vtipného a odvážně upřímného člověka ještě nepotkal. Chtěl ho osobně vítat na setkání ve Vietnamu, bohužel prezident na toto malé setkání kvůli nabitému programu nemohl přijet.

Jinak byl překlad knihy pečlivě přehlédnut zkušenými bohemisty.

 

Existuje propastný rozdíl mezi humorem českým a vietnamským?

Každý národ má podle historické tradice a kulturních zvyklostí svoje anekdoty, zábavné historky a vtipná lidová rčení. V tomto ohledu máme s vámi mnoho společného. Smysl pro legraci, vtipy a bonmoty. Je to vidět v hospodě, na zábavě, při každodenní práci, ale i v politickém životě.

Například: „Zastávám konzervativní názor, že ministr obrany má vědět, jak vypadá tank.“

I Vietnamec pochopí, že český prezident má na mysli paní, která pravděpodobně nikdy do styku s tankem nepřišla, ale řídí ministerstvo obrany!

 

A jak ses vypořádal s titulní větou „Rád nechám botu v řiti blbce!“?

Svoje pocity jsem vypsal v doslovu. Rád bych z něj ještě jednou citoval:

Vážení čtenáři, tato kontroverzní publikace má být zveřejněna u příležitosti návštěvy prezidenta Miloše Zemana ve Vietnamu v červnu 2017.

Po přečtení titulu a zhlédnutí ilustrací se někteří mohou rozesmát, jiní se urazí a považují knihu prostě za legrační, vtipnou, nebo naopak dokonce protivnou… Nicméně čím více čteme, tím více nás překvapí optimismus díla a musíme obdivovat talent politika, který dovede převést drsné události kruté a palčivé politické atmosféry na hravý humor s hlubokým poučením. Sám autor bonmotů přiznal, že když denně musí odpovědět na několik desítek nepohodlných otázek, pak se nelze vyhnout několika těžkopádným či nevybíravým slovům. Miloš Zeman je nekompromisní, otevřený a odvážně, avšak s grácií používá ‚silných‘ slov.

Právě takový má být prezident svobodné, nezávislé a demokratické země.

Má první vzpomínka na něj sahá do roku 1999, kdy jako předseda vlády České republiky přicestoval do Vietnamu na státní návštěvu. Na společné momentce se mi ukázal jako politik veselý a přátelský. Oba jsme sdíleli zápal pro užívání becherovky a slivovice. Po politických neúspěších odešel do důchodu na Vysočinu, aby se vrátil jako prezident. Vždycky jsem s ním sympatizoval a fandil mu.

Po přečtení jeho životopisu jsem se odhodlal přeložit jednu z jeho knih. Mám pocit, že pro to nikdy nebylo vhodnějšího momentu než nyní.

Jakmile jsem ale na překladu začal pracovat, uvědomil jsem si, že to vůbec není snadný úkol. Každé slovo, každá věta jsou dané v určitém prostoru, k aktuální události, pro určité subjekty, takže kdybychom knihu přečetli pouze povrchně, snadno bychom mohli dezinterpretovat autorův záměr. Sám název knihy je poetickou, avšak poněkud drsnou citací jiného autora.

Proto jsem při překládání musel požádat o pomoc dva odborníky, „borce“ vietnamsko-českého jazyka, veteránku Mgr. Lenku Nguyen Thi Mui a Dr. Nguyen Thi Thu Hien, PhD., kteří překlad editovali a opravili. Zachránili mi tak spoustu prohraných gólů v zákoutí slov, nářečí a metafor… Díky patří i „vietnamské“ mládeži FFUK v Praze, Mgr. Nam, Ondřeji Slowikovi, Mgr. Lien, Julii Vrbkové, MSc., a též dalším vietnamským spisovatelům, kteří text četli a pomohli ho uvést na pravou míru.

Tento kostrbatý a trnitý překlad byl zpracován v krátké době, rozhodně obsahuje chyby a nepřesnosti. Je však upřímným darem váženému panu prezidentovi od překladatele i od vietnamských milovníků českého jazyka, české země a lidu.

Přejeme Vám, pane prezidente, pevné zdraví, optimismus a hodně úspěchů v osobním životě i ve své kariéře.“

Ale teď k tomu titulu. Kvůli obtížím, které dále vylíčím, jsem musel oželet úvodní titul „Rád nechám botu v řiti blbce – Toi thích delai chiec giay noi mong dít ke ngu“ a zaměnit ho jiným: „Miloš Zeman, politik vtipný – Miloš Zeman, chính tri gia hai huoc.“

Důvod je opravdu vážný. Ve vietnamštině je slovo „řiť – lo dít“ dost ošklivé, přitom vietnamské slovo „mong dít – prdel“ je poměrně přijatelné, v češtině je ale zas hrubé. Podobně slovo „v – trong“ jsem nahradil slovem „noi – na“.

 

Jak vidím, plánuješ i do vzdálenější budoucnosti. Ale co tvoje bezprostřední záměry?

Udržujeme zažitou tradici a nadále propagujeme českou kulturu ve Vietnamu.

Díky novému českému velvyslanci Vítězslavu Greplovi a jeho choti, paní Renatě, která je velice nadaná a ochotná, jsme uskutečnili další kulturní a literární aktivity. Dohodli jsme se na obnovení klubu Bohemia (budou se v něm měčně promítat české filmy pro pamětníky spolu s ukázkami českého stolování – umím slušně vařit česká jídla!), založení kroužku překladatelů i na různých výstavách a sportovních akcích…