VĚRA BERANOVÁ
Adolf Hoffmeister: 15. 8. 1902 – 24. 7. 1973
V dějinách českého, v širším kontextu i československého kulturního života bylo jen málo osobností, které by mohly konkurovat, jak z hlediska šíře, tak především kulturně-politického významu, Adolfu Hoffmeistrovi. V jeho osobnosti se snoubila vzácná vlastnost, schopnost uvádět do života nejen své, ale i cizí myšlenky, týkající se nejširší kulturně politické problematiky.
Pocházel z rodiny pražského advokáta. Narodil se v Praze 15. srpna 1902, tedy před 115 lety. Po absolvování gymnázia studoval na právnické fakultě UK, kterou absolvoval v roce 1925.
Od raného mládí se podílel na kulturním životě; bylo mu osmnáct, když spoluzakládal avantgardní spolek Devětsil. Po celá 30. léta spoluvytvářel různé podoby a formy levicově avantgardistického umění v širším kontextu levicově chápané kultury a umění. Jeho cesta vedla přes proletářské umění, poetický naivismus, okouzlení Osvobozeným divadlem, podněty surrealismu až k tvůrčím způsobem pojatému socialistickému realismu. Působil například jako redaktor v Lidových novinách, Literárních novinách. Pro něj byla kultura a umění vždy živým a proměnlivým organismem.
V našem fiktivním dělení na estetiku akademickou a programovou by jistě mnohem více inklinoval k pojetí estetiky programové. Uvažujeme-li o Adolfu Hoffmeistrovi, musíme jej také vidět i v roli tvůrce – autora – umělce. Jeho portréty nelze jednoduše zařadit mezi karikatury, jsou něco mnohem víc. Je v nich humor, zkratka, ale je v nich také nadhled, nikdy nezesměšňují, nikdy nejsou laciné a povrchní. Sám o tom, co je karikatura, napsal: „Karikatura není realismem, je v podstatě nad ním a víc než jím. Je pravdivější než pravda, nahatější než nahota, věrnější než dokonalý portrét a fotografie.“
Životní pouť Adolfa Hoffmeistra byla nejenom z hlediska duchovních, názorových cest dramatická, ale i z hlediska čistě konkrétního životního běhu. V roce 1939 byl nucen emigrovat do Paříže, po kapitulaci se složitými cestami dostal do Maroka do koncentračního tábora. Později přes Lisabon konečně dorazil do New Yorku, kde pracoval, mimo jiné, jako hlasatel a redaktor Hlasu Ameriky. Po návratu do vlasti se angažuje v novém státě. Vstupuje do KSČ, pracuje pro UNESCO, je velvyslancem ve Francii. Věnuje se také pedagogické práci na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde je i jejím rektorem. Společensko-politické změny konce 60. let přivítal s potěšením. Otevřel se mu zde prostor uplatňovat svou představu levicově chápané kultury a umění ve smyslu navázání na meziválečnou avantgardu. Byl přesvědčen, že opravdová levicová kulturní politika musí respektovat a podporovat možný umělecký experiment a že právě v tom je její podstata, tedy oproti kulturní politice buržoazního státu. Situace se však změnila a po prověrkách v roce 1970 byl vyloučen z KSČ a byla mu v podstatě znemožněna publikační a jakákoliv veřejná činnost. Umírá na infarkt v červenci 1973 v Říčkách v Orlických horách.
Zanechal po sobě velmi rozsáhlé dílo. V rámci literární práce jsou to netypické cestopisy, například z roku 1954 Pohlednice z Číny. Literárně také využil svých četných diplomatických cest po Jižní a Střední Americe. Poznal tak jiné kultury, ale hlavně si uvědomil specifičnost české kultury v širším kontextu pak i kultury sovětské. Tento svůj nadnárodní rozhled, který se od jeho milované Francie rozšířil na další země a to hlavně USA, využil ve svých četných diplomatických misích.
Adolf Hoffmeister se celý život pohyboval na dvou březích. Na břehu vlastní umělecké tvorby, tvůrčí činnosti, stejně jako na břehu její reflexe – teorie. Je příkladem doslova levicového intelektuála, umělce, který i za cenu životních strastí jde za svým ideálem, konceptem, představou.
Jeho knihy, kresby, koláže jsou stálou inspirací všem následujícím generacím.
ADOLF HOFFMEISTER
Políbení
máte-li mne ráda
dejte mi políbení lásky
a až bude po všem
dejte mi polibek smrti
dvakrát mne nejméně polibte
ostatek se nepočítá
Obrázky
věnováno Františku Muzikovi
Ve válce zel a shonu mrakodrapů
po vaší lásce velice toužím
a vaši krásu nejlépe chápu
a když se života bolestmi soužím
a když jsem smuten a srdce naříká
ve vašem pohledu obrázky dobře je
krajinky milenky z plátna a oleje
Jako vás maluje kamarád Muzika