BEDŘICH STEHNO
Jadérka
xx
Když se narodíme
na vteřinu někde blikne
Na vteřinu se na zemi rozsvítí
A umyjí z nás krev
A vydáme se na vrch Žalý pro kvítí
A poznáme to dřív než brzy
že na stráních hory Žalý kvetou taky slzy
xx
Pořád se ptáme po smyslu života
který sám sebe rodí
a veze nás na starém rozvrzaném kole
A kolo s námi drkotá
A ta jízda je smyslem života
xx
Já to musím říci
že na pustinách naší duše vyjí vlci
Já ještě ale musím říci
že za křovisky s tou krvelačnou chasou
leží v naší duši louka
na které se ovce z Noemovy archy pasou
xx
Mám rád básně jako jedlý papír
co se rozpíjejí na jazyku a mohou se jíst na kila
A podobají se čistému fetu
A tajemné jsou jak cizí ženská spanilá
A mezi nimi je jen jedna
s tělem černé hostie
Ta báseň je sám život
Jeho krása Jeho pomyje
xx
Zabili ovci Zabili děvčátko
Bůh od nich odvrátil oči
Tančí se vesele dál
Člověk v člověku okoral
xx
Pojď Půjdeme do země která není
Do země smíření
Kde nevědí co je vražda a co zrada
Pojď Půjdeme do země
kde bůh před lidmi
na kolena padá
xx
Nechtěj počítat anděly na špičce nože
Anděla najdeš všude Jen u ostří dýky ne
Nevěř starému klamu
Anděla uvidíš na svých prstech
až někomu ošetříš ránu
xx
Raději skřípej zuby než abys potil verš
Raději podej ze země slepci hůl
I kdyby na sůl nebylo
vyslov slovo - nikdy ho nevyslov půl
xx
Věřit že i pauza v Malé noční hudbě má svou cenu
Věřit vždycky na cosi
Věřit že svůj život neseme ve své náruči
Věřit že i z ticha pauzy semínko hudby vypučí
xx
Uchovat si víru v život
To je oč tu běží
Věřit že žít má cenu
i když sopka soptí
a její popel na Pompeje sněží
xx
Došla mi náplň v propisce
Abych slova nezapomněl
do papíru zlomek verše ryji
Má lásko! Ještě žiji!
Ještě žiji
xx
Stříbro poprchávalo
a nad hlavou se leskl měsíc jako meč
Noci! Svou krví teč
na má klopýtavá slova
Jen jimi budu jednou počat znova
xx
Poslat dechem ženě polibek
Vyhodit z ruky na svobodu ptáčka
Ke slunci pustit papírové letadélko Motýla
A do soumraku můru
A až k zešílení milovat
to krátké slovo: Vzhůru!
xx
Ať je to jak chce
nevěřím na žádný konec
A nevěřím ani na smrt
Úplně nic nezaniká
Nic úplně nemizí
Nevěřím že člověk je jak z cigarety prach
Život bývá někdy hrozný
Ale život není vrah
Ze stejnojmenné sbírky, která letos vyšla v Nakladatelství Kmen