FRANTIŠEK SARNA

Nejsem mistr slova jako většina z vás, tak se nezlobte, že jsem si k této příležitosti připravil pár slov písemně.

Přátelé, chci poděkovat Unii českých spisovatelů za udělení tohoto ocenění. Vážím si této ceny o to víc, když vím, do jakého společenství oceněných osobností jsem právě vstoupil.

Každým rokem tato řada narůstá. Vyplňují ji lidé, kteří, každý na svém postu, obohacují kulturní dění v České republice. Jsem rád, že se ocitám právě na tomto „břehu“ a že mohu přispívat ze své pozice malíře, grafika k tomuto proudu.

Víme všichni, že kult ošklivosti světem vládne čím dál zřetelněji. Vnímám to i já, přestože žiji a tvořím mimo naši metropoli, na drsné Vysočině, mimo centrum dění a varu společenských událostí. Možná právě proto získávám nadhled a ucelenější obrázek současnosti.

Mou snahou je pracovat ve své profesi tak, aby výsledkem byly výtvarné práce a obrazy, které člověka potěší, obohatí, a ne odpudí a znechutí.

V mém ateliéru visí na stěně citát Augusta Renoira, který se stal i mým krédem. „Podle mne má být obraz cosi příjemného, veselého, ano – hezkého! V životě je příliš mnoho nepříjemných věcí, než abychom ještě produkovali ohavnosti.“