VÁCLAV PELCMAN
Jak se zdá podle množství vydávaných knih českých autorů, tržní ekonomika zasáhla i literaturu. Také díky rozvoji výpočetní techniky lze i v této sféře snadno vyniknout, respektive na sebe upozornit i slovesným dílem. Je to samozřejmě zjednodušeně napsáno, ale navíc ještě s pomocí tiskových editorů se dá dále mnoho vylepšit. Samozřejmě nic proti tomu, ale cenzura umělecké úrovně mi chybí. Ta dřívější by většinu „románů“ z uměleckého, ani ne tak z politického hlediska (to je jiná věc), do světa nepustila. Už z toho důvodu, že většinou stát nesl veškeré náklady a to nejen na literaturu, ale vůbec na kulturu. A proč snižovat úroveň kultury zveřejňováním všelijakého braku?
Teď mají cenzuru v rukou podnikatelé. To je byznys! Jediné omezení spočívá právě v té oblasti politické, jinak „piš, co chceš, hlavně aby byl odbyt“. Nicméně po této úvaze chci říci ještě něco navíc.
Módou se stávají seriály s historickou tématikou. Opět nic proti kvalitním románům z historické oblasti. Pomáhají seznámit širokou čtenářskou veřejnost s klíčovými událostmi dějin. Jaká je ale nyní skutečnost. Taková, že hlavním obsahem většiny těchto románů je seznámit, pokud možno detailně, čtenáře hlavně se sexuálními praktikami v minulosti, ale v podstatě jsou popisem praktik současných. Také vyjadřování postav je zcela současné; běžné je např. popisovat události výrazy „během hodiny“ apod. (ve středověku!). Historici si často sami nejsou mnohým jisti, zatímco většina autorů románů dokáže popsat každý pohyb rukou či obličejů svých postav, zase však podle současných zvyklostí.
Aniž bych vyhledával podobná díla, nebo prováděl nějaký průzkum těchto knih, na policích knihoven neujdou pozornosti (pestrými obálkami). Podařilo se mi již seznámit se s mnoha autory a autorkami této tvorby. Namátkou: J. Tomek (Královna Zenobie), J. B. Prokop (Karel IV., Tajný deník), Fr. Niedl (Návrat mistra) a mezi ženami H. Parkanová-Whiton (Anežka Česká), Oldřiška Ciprová (Doubravka Přemyslovna) atd. To jsou úplní seriáloví králové a královny. Po přečtení takových děl se nedivím, že bylo zrušeno Nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. Tam vydat něco z výše uvedeného, a jistě mnoha jiného, by byl opravdový výsměch názvu nakladatelství.
Posledně uvedená autorka má za sebou minimálně šest seriálových románů. Výše uvedený románu pochází, jako ostatní, z nakladatelství Alpress (2016, 159 str.). Sympatická autorka je i jinak kulturně činná, a jak se zdá i oblíbená u vydavatele a snad i u čtenářů. Ale proč? V třiceti sedmi krátkých kapitolách předvádí jakési samostatné obrázky ze života ve stylu domácích cvičení z literatury na středních školách. Nepodstatných pochybení je dost a není třeba je uvádět na správnou míru. Děj je suchý, stručný, s předem odhadnutelnými situacemi a reakcemi postav jak polského knížete Měška, tak jeho protihráčky, ale i ostatních, většinou zcela smyšlených postav. Chudoba v počtu osob, které by zaplňovaly a oživovaly děj, je až zarážející (jestli se nemýlím, mimo dvě hlavní jen asi sedm stínových, téměř statických). Docela stydlivě, na současnou literaturu, je líčen sexuální život postav, i když ději dominuje. Je jistě obtížné vtělit se do postav 10. století, ale právě proto by bylo lépe zaměřit se na současnost a historii ponechat povolaným. Paralelně jsem si četl také starší historický román Osamělý rváč (Miloš V. Kratochvíl) se strhujícím dějem a autorovým líčením. Vládci zde zaujímají místo, které jim náleží, tj. figury spíše životu překážející než prospívající.
Možná současný čtenář, který není seznámen s klasiky zahraniční a naší kvalitní literatury, může být spokojen, ale je to v pořádku? Mně se zdá, že při současném mohutném rozvoji techniky umělecká a kulturní úroveň klesá. Stejně jako společensko-politická!