MIROSLAV JOSEF TOMŠŮ

Strach z neznámého

V temné místnosti,

pod dveřmi

světla svítí,

protínají.

Rány kata

do mé duše

každá chvíle,

neznámá.

Jen světlo

má pravdu,

nechci tmu

aby světem vládlo.

Mám strach

strach z neznámého

prostoru

kolem sebe samého.

Vždyť jsem to já

je pouze noc

sen se mi zdá

a já se nechal unášet.

Na horší časy

Na tvoje zdraví smích je lék,

přidej k tomu trochu krásy,
nech si na něj v bance vypsat šek.

až jednou přijdou horší časy.

Filozofická

Ne, že my nerozumíme době,

doba nerozumí nám.

Tak se dál obracej v hrobě

ať neporozumíš změnám.

Múza

Múza je mocná čarodějka,

takže když odletí,

nezachrání básníka

ani prokletí.

Levandule

Už pětadvacet let

kvete

levandulový květ

na mé zahrádce.

Chodím za ní

každý den,

říkám levandulová paní

a nešetřím úsměvem.

Fialové klasy,

jejího květu,

hladím levandulové vlasy,

co budu dělat,

až odkvetou?

Každý den na ni myslím,

když levandulí voní

oblečení ve skříni

a můj polštář levandulový.

V uschlých lístkách

svou vůní dá

má přítelkyně blízká

paní levandulová.

Podzimní listí

Padá ze stromu

listí žluté,
prožívám samotu

sám - dny kruté.

Padá ze stromu

listí žluté,
sedím u domu,

je ticho všude.

Padá ze stromu

listí žluté,
nevěřím už nikomu,

vyčítám ti osude!

Padá ze stromu

listí žluté,

věřím jen jednomu -

dobře zas bude.

Listí žluté,

v hromady shrabané,

oranžové i rudé,

bez lásky poznané.

Podvečerní zamyšlení

Západ s Východem

proti sobě zbrojí,

hledejme společné,

co nás všechny pojí.

Jaké by asi bylo

nemít soupeře?

Moje zamyšlení ukončilo

volání: „Už je večeře!“

Křupínky s tajemným mlékem

Chodím sněhem.

Nočním lesem.

I zasněženou plání.

A z nebe stále padá.

A sníh pod nohama

křupá.

A takto já vzpomínám.

Na procházku zimním lesem.

Při večeři, když jsem jedl

křupínky

s tajemným mlékem.