ZDENĚK HRABICA

Jako by na momentální společenskou objednávku dalo nakladatelství Epocha na knižní pulty a do knihoven titul nadmíru aktuální a potřebný. Autorem knihy RUDÁ HROZBAANTIKOMUNISMUS V USA 1917 – 1954 je představitel nastupující generace historik Daniel Srch (1986). Považujme jeho útlou práci za manuál v orientaci, co je to vlastně při neustále se opakujících povrchních odsudcích komunismu (často bez znalosti geneze i pojmu) jeho protipól, zhruba se formující při vzniku obou.

Proto jsem autorovu práci pojal jako jedno z prvních ucelenějších seznámení se s tím, čím se tato tématika vyznačuje v pracích západní provenience XX. a počátku XXI. století; nutně jsem musel odhlédnout od ideologického balastu a propagandy, ale i od „umělecké tvorby“ – zejména televizní, kterou jsme přehlceni. Chybí mi i očividnější konfrontace s českým přispěním (existuje-li vůbec nějaké) a větší ponor do výsledků soudobé ruské a izraelské historické vědy, včetně existence „tajných válek“, zvláště v letech tzv. studené války, která rovněž nezůstala ve směru USA – Rusko v novém století stát na místě.

Pobavil jsem se – trochu ve spojitosti s domácí aktuální situací – že vlastně s novým řádem světa po Leninově revoluci v Rusku a vznikem SSSR se rodila v USA špionománie, která neskončila, utvrzena Zákonem o špionáži, jdoucím tak daleko, že každý, kdo „úmyslně vyřkne, vytiskne, napíše nebo vydá jakoukoli neloajální, neuctivou, pomlouvačnou, urážlivou zvěst o formě vlády Spojených států nebo Ústavě Spojených států nebo vlajce... bude potrestán sankcí – pokutou v maximální výši deseti tisíc dolarů a odnětím svobody až na dobu deseti let...“

Autor si jistě jako historik nemohl klást za cíl, aby alespoň naznačil, jak učenlivými žáky v oblasti antikomunismu jsme se doslova a do písmene stali zejména v legislativní a mediální oblasti při správě věcí veřejných.

Antikomunismus se objevil ve Spojených státech amerických ihned po bolševickém převratu, popravdě však mnohem dříve, v listopadu 1917. Vznikl pojem „rudá hrozba“, který USA neopustil podnes, i když měnil své formy a úsilí. Střídají jej i nyní etapy vykvašení, uklidnění, strachu a hysterie. Obranné fáze v antikomunismu provází fáze útoků a vyostření. Nelze je identifikovat bez hlubokého pohledu na vznik a rozvoj Sovětského svazu a na situaci ve světě po 1. světové válce a při společenských i ekonomických změnách po nástupu fašismu na světovou scénu, při ohrožení civilizace blízkostí nové války.

Obě strany – komunismus a antikomunismus se staly dvěma stranami jedné mince. Bez této rovnováhy a jejího proměnného vychylování nelze napříště dospět k objektivnímu historickému pohledu. Věřím, že od autora to vzhledem k jeho vybavení lze do budoucna po právu očekávat.

Rudá hrozba, rudí, strach z rudých, démonizace rudých, přeceňování jejich vlivu a přijímání nejrůznějších, i násilných opatření – toť imperativ antikomunismu v USA, čehož se Spojené státy nezbavily ani do našich dnů. Přestože jím často dneska přikrývají i své jiné zájmy, zejména rozdělení a vládu nad okolním světem. To mělo a má nejrůznější i velmi tragické projevy; nepovažuji za nutné je vyjmenovávat. Autor nepodceňuje reakci americké politiky na akce druhé strany po změně sil ve druhé světové válce a po ní. I tyto vyjmenovávat považuji za předbíhání čtenářského zájmu o velmi přínosné, leč zatím signální dílo.

Obě strany se ve vzájemném střetu dopustily a dopouštějí neodpustitelných prohřešků. Často i provinění a zločinů.

Bez období vstupu McCartyho na scénu 3. ledna 1947 nelze pochopit ani jiné události, které se odvíjely na obou stranách barikád.

Jelikož se v poslední době věnuji projevům, které vedly k dramatickým událostem padesátých let v Československu, ale nejenom u nás, našel jsem v Srchově knize mnoho podnětného. Alespoň nakročení k rozuzlení závažných problémů. Najdou to ale i nezasvěcení čtenáři této knihy, pokud chtějí myslet a nenechat se vláčet režimními komentáři.

Oceňuji, že se autorovi podařilo vyhnout jednostrannému pohledu na komunismus a antikomunismus.