DUŠAN SPÁČIL
Ve skutečnosti
byli jen dva!
Ten první král,
mu daroval zlata
až se v chlévě
rozsvítilo.
Pak jej ještě přikryl
nádherným hávem,
až z daleké Číny.
Panovala tropická noc
a v té chatrči,
kam se sběhli
z širokého okolí všichni,
co se chtěli nahoře
dostat až na Desku cti,
bylo horko k nepřečkání.
Dítě nespokojeně zavrnělo
a odkoplo hedvábí na zem.
Dav znepokojeně zamručel.
Druhý mudrc přinesl
tlusté svazky vázané
v nejjemnější saténové kůži,
psali je nejmoudřejší muži světa
a sám Šalamoun do nich vepsal
své „Schvaluji!“
Ale to bylo dávno,
Když knihu před dítětem otevřeli
vyvalilo se mračno prachu,
chlapeček kýchl a rozbrečel se.
Dav se rozvrčel jako vlčí stádo,
V tu chvíli chuďas,
který jim to všechno harampádí
celou tu cestu z Východu táhl.
přišel k miminku a poklekl u něj.
Pak vzal jemně do ruky
jeho nožičku,
a přičichl k maličkým prstíčkům.
„Smrdí, smrdí,“
zašeptal mazlivě
tak jako to dělal své holčičce.
Ježíšek se konečně usmál.