Jeden von Kénig

Tak to bi žádné brňenské plotňák, natoš múj „kema ze Štatlu“, negómal aňi náhodó. Ta bichla, co sem dostal, má dvje echtoví titulňí stránki a dva zvonki, vod teho Honzy Žanka Hlaváčka, toš 50 chuti hantecu a 50 odstínú hantecu, 64 a 208 lupenú. Ti zvonki só asi podlevá tej bichle „Pajcka vodsťínu šeďi“, co tam furt lupajó a jeden druhího špizujó, no bóže… A nemlich tak dvje „tiráže“, ale enem jedno, jak tomu říkajó, „ISBN“. Fér že jó! Maj to bét dvje bichle, ale ťi borcí a borkiňé z Joty, tomu podňiku ták ňák ďivňe říkajó, sámože z Brna, se asi fédrujó, že bi to ňikdo nekópil, přifařej vobje k sobje a je steho jedna bichla. Ale Kódl Čapkuj, co neměl vo hantecu šajna, vidal taki „Povídky z jedné a z druhé kapsy“, a ňikdo se nelochčil a nelozil kvůlívátemu po zďách. Enem se před ťema intlama zdéchli, zbalili dačmena pod klepeto, a diš zolcna móc rumlovala, klapali místo na prigl do knajpi na dva tři škopki. Co bili ňáci cifršpijóňi, abi si četli ti kidi „slovesné kultury“?

Vobje ti bichle só celkem fajn, hlavňe ti chuťi. Só to recepti na špicoví chálki, třeba saláti, šméčka na kelcnu aji válki na vištengrováňí módra, hodňe je teho s tvarglú, féržejó, aji s marmoškó a šlehajdó (chybijó ešťě plnotuční škopki a ňákí špinki abi to šlo jedňím vrzem tam a druhím ven). Ale ta dršťkofka s cvíblem, marjánó a knóblem je fakt špica. Betelní, nemá chibu! A další, šecki ti gulini, flajšni, šnicli, špéci a vomajdi, futra s tatarkó nebo kóskem butra, bi si nejeden kořeň narval do budki hnetka. Husa ze solárka nemá chibu, diš stačí husák z kaufecu nebo vod švígrmutri z lontu, kmín a salcna. Bacha na masox - ťim to zazďiš, Žanku, masox je sajrajt. Aji fišla v šunkosejroví šolňe na paprikášu može biť fajn, mňo, eště hoďim čučku do jiní kuchbichle. Enem ti „vrány na nudlách“ bich aňi neprub, z teho može jeden aji zgebnót, tó se mňe ekluje. Alé pré je to enem ňáká fligna, jiné fógl bude tuti lepčéší.

Hafo borcú a borkiň z tí druhí bichle, co je pré jedna, kvulivá temu „ISBN“, móc a móc milujó ten hantec, pišó a šrajbrujó vostopérka, aji vobdivujó, že je „mluva“ pré „kreativní“ a „spojuje lidi“, a samí takoví módra. Polívka, Pilarka, Vondráčková, Laďa Kerndl, Peťa Novotné, Jonák a těžké nářez jinéch. Suproví, špica! Ten blbé „spisovný jazyk“ vod Prágru s tó jejich „literaturou“ hoďte do kelu a šecko enem tó mluvó brňenskó, hantecovó. A cožééé, pré „Všecka práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv“. Samí žgrindi, s teho bi jeden hoďil šavlu, aji z jinčejších prajzovskich kecú. Piše bémiš, piše dajč, říkávala kdisi moje oldmutra, a mňela recht. Hotová „brána jazyků otevřená“. A diš to švéďi negómó, ať si trhnó haksnó!

P.S. Vodkdipak je, Žanku, bims brzdó?