IVO FENCL
Nedostatkem sbírky veršů Jána Rakytky, ilustrované Vladislavou Havránkovou, je krátkost ve vztahu k tématu. Pokud si vyvolíte coby téma přirozenou či (chcete-li) boží chuť holčičky poznávat svět, museli byste být génius, abyste téma dost vytěžili na prostoru pouhých dvaceti čtyřstrofových básní. Takto vždy půjde jen o výseč možností. Na druhé straně nepochybuji, že se autor o vytěžení tématu ani nesnažil. Pokud si to uvědomíme, nelze upřít, že náměty s raným dětstvím děvčete korelují. Slunce, kolébka, panenka na elektřinu, sourozenec opačného pohlaví, nebezpečná včela, holub, čáp, matčin polibek, vítr, balónek, potok, lžička, čokoláda, prsty, nohy, koulování, zrcadlo, spánek. Přečtěme však báseň Lipánek.
Povídá nám jistý pán
prý zná bitvu u Lipan
Holky vrtí copánky:
My známe jen lipánky
Řekl bych, že chybí poetický důvod, aby nebylo totéž vyjádřeno takto:
Zeptal se jich jistý pán:
Znáte bitvu u Lipan?
Holky vrtí copánky:
My známe jen lipánky.
Propast mezi povědomím o dospělé realitě války a enklávou míru, v němž holka v klidu baští, by přece víc vynikla. Lépe se povedla Cibule:
O cibuli je nám známo,
že má tělo zalátáno.
Nikdo více neví o ní,
přesto nad ní slzy roní.
Rakytkova kniha si nějaké čtenáře určitě už našla. Na svém patře mi do jisté míry připomněla dílo Vladimíra Thiela (1921-1997) Třesu, třesu z rukávu (1945), někdejší svazek jedna Nové knihovny české mládeže, ilustrovaný nešťastným Františkem Bidlem (1845-1945), vynikajícím kreslířem. Třesu, třesu z rukávu obsahuje jen o pět básní víc než Rakytkova sbírka, nicméně jsou delší. Až do osmnácti strof; hle: Co kde lítá
Když jsme byli v Oustí,
lítali tam chrousti,
když jsme byli v Olomouci,
lítali tam taky brouci,
když jsme byli v Kroměříži,
lítali tam netopýři,
když jsme jeli přes Hradec,
zakrákal tam krkavec,
když jsme byli v Českém Brodě,
letěli tam čápi k vodě,
když jsme byli u Čerčan,
lítalo tam hejno vran.
když jsme byli v Mělníce,
lítaly tam slepice,
když jsme jeli z Benešova,
houkala tam v noci sova,
a teď jsme už v Praze,
zde lítají saze.
Na říkance je zajímavé, že ilustrovala autorovy cesty z rodného Potštejna. Více či méně dobrý přítel Edvarda Valenty Thiele uveřejnil ovšem Třesu, třesu z rukávu teprve v momentě, kdy měl už na kontě šest regulérních sbírek pro dospělé včetně výtečného Hocha v modrém (1942). Udělal to s výdechem na po Lipanech, ale po temnu horší války, během které se skrýval v nemocnici. Určitě šel místy pod dosavadní svou úroveň (například v básni Ivanka), ale kniha by dodnes mohla vyjít znovu. Obsahuje i verše V zimě, Cikáni, Jezevčík, Mravenec na pohřbu, Ptá se Jirka táty a Malou kuchařku a poslední třetina se věnuje výhradně poctivým řemeslům, jak mě také autor upozornil, když mi svazek roku 1995 podepisoval. „To je podstatné.“ Ján Rakytka je v něčem spolu s dneškem lepší než Vladimír Thiele tady a v něčem je spolu s dnešní dobou naopak horší (o práci ještě Sofie neví nic); jako typická sbírka pro opakované čtení před usnutím kniha ovšem obstojí.
Ján Rakytka: Sofie poznává svět. Ilustrace Vladislava Havránková. Jazyková úprava Josef Soukal. Vydalo nakladatelství Naproti všem. Praha. 26 stran. ISBN 978-80-270-0069-2