JAN DAWIDKO

Samotář

Jsou dny

kdy utíkám před lidmi

vyhledávám samotu

ve stínu stromů

Jsou noci

kdy pozoruji hvězdy

počítám světla

blikajících letadel

Jsou rána

kdy se jen tak bosý

brouzdám ranní rosou

dotýkám se stromů

z jejich majestátu

nabírám novou sílu

Vracím se zpět do ulic

s radostí a úsměvem

pozoruji kolemjdoucí lidi

Já ne

Ne to nebyl jsem já

to byly ruce

co hladily tvé vlasy.

Ne to nebyl jsem já

to prsty se dotýkaly

tvého těla.

Ne to nebyl jsem já

to rty líbaly

tvá ňadra.

Ne to nebyl jsem já

to ústa zašeptala

mám tě rád.

Zemská brána

Pašeráckou stezkou

v hlubokém hvozdu

ukrytou

prošel jsem

Zemskou bránu

Pod kamenným mostem

klikatí se řeka

hraniční kámen

říká nám:

Zde končí

země česká