ZDENĚK HRABICA

Tisíce českých a slovenských občanů Československa vystudovalo na sovětských vysokých školách. Studovaly ve městech – z nichž některá se po rozpadu SSSR později přejmenovala nebo převzala původní historické názvy. Studenti studovali ve Volgogradě, Leningradě, ve Lvově, v Irkutsku, v Moskvě. Dodnes se někteří sdružují v asociaci bývalých zahraničních studentů na sovětských vysokých školách, která má celosvětový rozměr. Před několika lety mi dr. Hynek Kmoníček s radostí sděloval, že jsme znovu vrátili deset českých studentů ke studiu na jedné z nejproslulejších diplomatických akademií, na Moskevský státní institut mezinárodních vztahů.

Pryč od Ruska! Tak zněl imperativ polistopadových českých politiků a čeští studenti byli jedni z prvních, kdo se museli vrátit do vlasti. Někteří to dodneška zatloukají, nebo svá studia přehlušují kurzy pro rychlokvašky v USA. V předních řadách jdou zejména vysocí armádní důstojníci.

Ale mohu konstatovat, že většina se ke kvalitním rokům studia v SSSR hrdě hlásí, zejména ze speciálních oborů. Avšak studovali jsme v Leningradě i baletní a cirkusové umění, v Žukovově akademii pilotní a kosmonautické obory, astronomii v Pulkovu, medicínu ve Volgogradě, lesnictví a žurnalistiku v Leningradě, ve Lvově a v Irkutsku (kde působil a bydlel i slavný spisovatel Jaroslav Hašek). Studovali jsme i afro-asijské jazyky v Moskvě.

Všichni se shodujeme, že jsme z dlouhodobého i krátkodobého studia měli velký užitek i radost. Byli jsme mladí a velká země otevřela každému svou náruč. Rádi se potkáváme. A protože jsme znalí ruského jazyka, milujeme ruskou kulturu a ruské umění, literaturu, operu, dramata, nezapomínáme. Nejsme agenty Ruska, ani nejsme agenty Putina.

Právě v uplynulých závěrečných dnech roku někteří z nás prolomili mlčení o nabytém studiu v SSSR – ale stali se INN; nyní již vypovídají, že nestudovali v SSSR a v Leningradě třeba žurnalistiku – ale že studovali v Rusku, vypovídají, že nestudovali v Leningradě – ale v Petrohradě.

Mrzí mne, že mají stejnou profesi, jakou mám já. Poznal jsem skoro celý Sovětský svaz od Leningradu po Vladivostok, ale nikdy nemohu popřít, že to bylo v SSSR. Miloval jsem hrdinné město Leningrad, ale nemohu sdělovat, že to bylo v Petrohradě.

Rusové se v přejmenovávací vánici vrátili k názvu Petrohrad, ale oblast ponechali jako Leningradskou oblast, vrátili se k názvu uralského Jekatěrinburgu, ale oblast se stále jmenuje Sverdlovská oblast. Principiální zůstali pouze u bývalého Stalingradu – který přejmenovali na Volgograd a také oblast se jmenuje Volgogradská oblast.

A tak si někdy říkám o těch, kteří zapomněli, co konali včera, zda vůbec a vlastně patří k českému nebo slovenskému národu, nebo zda nejsou ze své podstaty jakýmsi specifickým pronárodem?