LJUDMILA SVIRSKAJA

Prostě jen buď

Prostě jen buď

smutný i veselý

mladý i nemladý

daleký i blízký

V mém srdci se schováš

i když prší

až na konci světa

Bydlíš tam ty

ve dne i v noci

i slova cos mi řekl

pro jednou i napořád…

Dobře že jsem daleko

ale i tak

sblíží nás navěky

společný čas

Taková láska

málo smyslu dává:

kymácím se ve větru

listí mi opadává

Hlavně že jsi

ještě dlouho

dlouho

dlouho…

Co si víc můžu přát?

Všenory

Všenory jsou malá obec blízko Prahy, kde dlouho žila rodina Mariny Cvetajevové.

Tam se narodil její syn Georgij (doma mu říkali Mur).

Dub jako chrám pod dřímající horou

Na věky královské Všenory

Panenský sníh

panenský čistý jako tenkrát…

Z únorové měkké tóniny

odvíjí se táhlé ticho

Vydechneš jen smutné jméno…

Snad právě proto

jsou závěje rok od roku hlubší?

Nikdo tu nezná jamb ani trocheje

Jen siré skály bez rytmu a nerýmované lesíky

Ale zde na míle od moře

dýchalo se jí snáz

Synáček brouká když píše Krysaře

sníh kryje přemrzlé javory

Svítání zpívá oranžově i lila

jen pro ni nemilovanou…

Dům hřeje útulně jak tenkrát

špičatá věžička ospalý altán

A na ruskou paninku

občas vzpomene si

zestárlá sousedka

Přes sněžné pole přes říční brod

přecházím trochu bojácně:

Co kdybych ve sněhu narazila

na chrastítko maličkého Mura?

Recept na koláč

Zákaznice

kolegyně

sousedky

kamarádky

ať jste z různých koutů této smutné země

vyšetřete chvilku prolistujte sešity

snad narazíte na předpis na koláč

do zlata vypečený kulatý nadýchaný

jak princezniny šaty pro Popelku

s perličkami rýže s lístkem vavřínu

a s vůní dětství tolik let poté…

Nejdřív nic a pak ze snu

vynoří se hloupůstka

uštípnutý kousíček nalezený pod ubrusem

Vyměním ho za co chcete

za celý ten kroasanto-knedlíkový ráj

Aby bylo lásce v kuchyni těsno

aby se zas potěšila dětská duše

abych se zas posadila vedle babičky

a beze spěchu psala recept na koláč

Přeložil KAREL SÝS

Ludmila Svirskaja se narodila v Kazachstánu (Alma-Ata), po skončení školy se přestěhovala do ruského Barnaulu. Vystudovala fakultu filologie a žurnalistiky Altajské státní univerzity. Od roku 1999 žije v Praze, má české občanství. Na živobytí si vydělává především výukou ruského jazyka a redigováním. Autorka několika básnických sbírek, které vyšly rusky, zejména Mezi sněhem a deštěm, Kdysi Ob, a nyní – Vltava, Opozdilec Don Quijote. Její básně se překládaly do angličtiny, ukrajinštiny, katalánštiny a češtiny. Je laureátkou mezinárodních básnických soutěží Emigrantská lyra (Belgie) a Ruský styl (Německo).

Vychovává dva syny, 14 a 12 let. Skládá hudbu k vlastním básním a hraje ji na klavír. Miluje kočky. Studuje italštinu.

af