VÁCLAV PELCMAN
Březen bývá vždy bohatý na úmrtí lidí, kteří byli již v pořadí. Tak tomu je a bylo i v minulosti. V letošním roce si můžeme některá významná výročí smrtí připomenout. Bez zaujatosti a předsudků.
Z materialisticky smýšlejících významných osob to byl Karl Marx, německý myslitel a sociální reformátor. Přestože zemřel před sto třiceti pěti lety, jeho dílo a památka stále žije, mimo jiné i ve společném díle s Fridrichem Engelsem, v Komunistickém manifestu (1848).
Příznivci idealistického názoru na uspořádání světa si asi budou připomínat jedno výročí. Před šesti sty lety se utopil Jan z Pomuka, zv. Jan Nepomucký (tehdejší lobbista a kariérista). O něm si vymyslel starý český kronikář Václav Hájek z Libočan bajku, že to byl světec, protože jeho jazyk nezetlel ani po letech, a na toto téma vytvořili pozdější manipulátoři plno zázraků. Jeho podoba nás straší z mnoha mostů dosud, přes mnoho odborných posudků historiků i lékařů o jasném podvodu s jeho „svatostí“ a přestože umělecká úroveň většiny soch je jen řemeslná.
Jan z Pomuku či Nepomucký, generální vikář pražského arcibiskupa, byl prý z popudu krále Václava IV. mučen při výslechu a vhozen do Vltavy. Narodil se jako Hans Welfin (otec byl Němec).
Co si Václav Hájek z Libočan sám vybájil,
dvě stě let nato církevní sněm schválil,
a Johánka z Pomuku za svatého prohlásil,
mnoho zázraků pak pro to vyrobil.
Ve století jednadvacátém spor o zázrak ožil,
ani vědeckým kapacitám náš klérus neuvěřil,
a o svalovině místo jazyku nadále své tvrdil,
ale Nepomucký stejně na mostech už dožil.