BOHUMILA SARNOVÁ

Není nic staršího než včerejší noviny. Tak nějak se to říká. O uplynulých událostech to platí jistě dvojnásob. I já jsem si toho plně vědoma. Přesto, nebo právě proto se vyjádřím ještě k prezidentské inauguraci Miloše Zemana z 8. března 2018.

Jakpak to vlastně ten náš staronový prezident Miloš Zeman ve svém inauguračním projevu mluvil? Jakpak to vlastně mluvil, když část poslanců, v čele s Miroslavou Němcovou, Kalouskem, Gazdíkem, Schwarzenbergem a skvadrou dalších jim podobných opustila provokativně, jako projev nesouhlasu s prezidentovými slovy Vladislavský sál? Čeho, či spíše koho a jakých bolavých míst se dotkla jeho slova, že nevydrželi na vytýčeném místě pořadateli?

Inu, pravdu mluvil. A to takovou a takovým způsobem, volbou slov a vět, že tomu musel rozumět i ten poslední občan z masy dolních deseti milionů. Chápu, že pro některé, obzvláště ty s vyšším dosaženým vzděláním se možná zdál projev málo akademický, málo vznosný, málo distingovaný, nepatřičně neslavnostní a neuhlazený (jak už se nechal slyšet bývalý prezident republiky Václav Klaus – Zeman nepochopil slavnostní, posvátný, okamžik ceremonie). Jednoduše řečeno dnešním výrazivem, projev nebyl dostatečně „in“.

Jenomže on byl „in“ až moc! Byl věcný, obyčejně srozumitelný, nebyl čtený a předem sepsaný a vyumělkovaný. Prezident hovořil spatra. Bedlivě jsem poslouchala a v duchu přitakávala snad za každou jeho větou. Tak jak se urazili ti naši „skvělí“ politici z TOP, ODS, KDU a zbytek spolku nad vyjádřením, podle nich, tzv. nesvobody tisku, neadekvátními pořady a působením veřejnoprávní televize ČT I, veřejným nařčením z jejich propletenců s mafiánskými praktikami různých podnikatelů, tak jsem je ještě pořádně neslyšela vyslovit jiný nesouhlas. Ne prezident, ale někdo jiný prosadí tu patřičnou nesvobodu vyjadřování. Totiž ten, vlastně to, co již několik týdnů doslova hýbá zprávami televize Prima. Jedná se o nařízení EU o ochraně osobních údajů, tzv. GDPR. Přeloženo do srozumitelné řeči – omezování vysílaných, psaných a jiných zpráv. Cílem prý je zvýšit úroveň ochrany osobních údajů a posílit práva občanů v rámci Evropské unie. Nařízení vejde v platnost již brzy, 25. 5. 2018.

Napadá mne, že ještě štěstí, že inaugurační projev prezidenta proběhl v březnu tohoto roku. Neboť po květnovém datu by musel znít úplně jinak, aby se nikoho jmenovitě nedotkl a aby se prezident nedostal do střetu s tímto nařízením EU. V praxi to bude zřejmě vypadat, zjednodušeně řečeno, asi následovně. Nebude možné odvysílat či psát informace a reportáže o konkrétních osobách, konkrétním místě, o přiblížení obsahu ani nemluvě. Informace bude pouze obecná, nic neříkající, tudíž neburcující, bezzubá a proto i bez ohlasu veřejnosti a jiných dotčených osob. Pro novináře, reportéry, hlasatele se bude jednat o vstup na velmi tenký led komunikací s výhledem na nepříjemné postihy. Pokud se tedy nechá reportér a ostatní tzv. unést, nepříjemnostem se nevyhne.

Tenhle výhled se musí s jistotou našim politikům velice zamlouvat. Bude to pěkné a legální mlžení věcí, informací. Bude jim to v konečné fázi jistojistě vyhovovat.

Tak na příklad: Poslanec A, v kauze B, spáchal trestný čin C, či jiný a hrozí mu za to odnětí svobody na X let. Podle nově nařízené směrnice EU bude zpráva vypadat přibližně takto: Nejmenovaný poslanec se dopustil chyby a bude potrestán. Je to zpráva? Je. A poznáte v ní, o co šlo? Ne. Čili, vlk se nažere a koza zůstane celá!

Žel, nařízení se nebude týkat pouze věcí a zpráv, pojednání záporných, ale i kladných. Není tohle další krok k udržování lidu v nevědomosti? To se přece konkrétně politikům, podvodným podnikatelům, různým makléřům atd. musí ohromně líbit. Tak přece nebudou proti takovému ustanovení protestovat, ne! Bude to bělostná krycí zástěrka s růžovými krajkami. Neboť v takových příkladech se veřejnost nedozví už vůbec nic. Co se děje v republice, to není podle některých přece věcí dolních deseti milionů. To je věcí vládnoucí elity národa. Proto referendum pouze na úrovni obcí a dál už stop.

Demokracie sídlí pouze v jejich hubách. Když se jim to hodí, tak se s ní ohánějí jak vějířem proti obtížnému hmyzu.

Směrnice EU by se měla spíš zabývat pravdivostí zpráv v médiích než jejich oklešťováním. Vrátím se zpět k prezidentskému projevu. Byl konkrétní. O Bakalovi a jeho miliardách, o způsobených škodách v důsledku nehorázného tunelování, o Krejčířovi a jeho kauze, o napojení některých politických stran na tyto osoby. Jmenovitě o Kalouskovi, jeho napojení na ČTI a o dalších a dalších příkladech.

Prezident se nenechal vyvést z míry jejich odchody ze sálu, pokračoval hezky česky, konkrétně, srozumitelně, leč pro mnohé byly jeho výroky víc než bolestné.

Ono by se hezky poslouchalo vzletné holedbání, jak jsme dobří, jak roste naše ekonomika, jaké úžasné jsou naše postoje v EU, jak nás ochraňuje NATO, jakou máme svobodu a jak je současná doba tou nejlepší z nejlepších, jak se postavíme čelem Rusku, hlavně Putinovi (který zavinil podle některých kde co), jak se odkloníme od té nemožné Číny a jak se budeme ve všem konání přibližovat velkému bratru – Americe. Takových projevů servilnosti, nadnesenosti a podlézavosti už jsme si i v té polistopadové éře užili dost a dost od mnohých žvanilů, více či méně fundovaných, vzdělaných, ale hlavně tvrdě prokapitalistických.

Snažím se dívat na vše trochu z nadhledu. Konečně Vysočina, chcete-li vrchovina Českomoravská je k takovému pohledu více méně jako stvořená. Ano, i já mám kritické připomínky k hlavě státu, k některým výrokům a názorům, i já bych některé věci viděla trochu jinak – ale to by byly kosmetické úpravy oproti váze celku řečeného.

Pohled řadového občana na politiku je trochu jiný než pohled vrcholového politika na jmenovaného jedince. Vření v politickém kotli těžko ochladí vánek z podhradí. To už by se musel zvednout pořádný fičák. Pokud ale funguje stará pravda o selském rozumu a instinktu, o tom pohledu zvenčí, musím jen souhlasit se slovy prezidenta. Jak se mu daří ustát ten neustálý tlak na svou osobu, jak mu čelí v prosazování svých zásad a postojů.

Z myšlenek, které vyslovuje, lze vyčíst záměr, aby se těm dolním deseti milionům vedlo lépe než dosud. A to i přesto, že se jedná o velmi těžké realizování takových představ v kontextu celosvětového vývoje a směřování.

Sociální cítění má málokterý z našich současných politiků. Uzavřeni ve svých ulitách funkcí, zpřetrhali kontakty s lidem a jejich problémy. Miloš Zeman je politikem, který se netočí k občanům zády a snaží se ze své pozice prezidenta naplňovat právě ty obyčejné, leč velmi potřebné věci. A to není málo v českém rybníčku, plném tuzemských i zahraničních žraloků. Tak to vidím z Vysočiny a nejsem sama, kdo se s uvedenými názory a postřehy ztotožňuje. Jsou to pohledy a názory lidí, kteří tvoří valnou většinu obyvatel naší republiky. A ty by se měly respektovat.

Z jarní Vysočiny srdečně zdraví BOHUMILA SARNOVÁ