S profesorem Svjatoslavem J. Rybasem hovořil Zdeněk Hrabica

Profesor Svjatoslav J. Rybas, ruský historik a spisovatel, uvádí na český knižní trh po svých předchozích v češtině vydaných knihách Diplomat války po válce (2014), Stalin Krev a sláva (2015) novou knihu Mnichov – Benešovo proroctví. Všechny vyšly v překladu Ing. Miloše Hodače. Zatím poslední Rybasovu knihu uvedl europoslanec MUDr. Jiří Maštálka (GUE/NGL) v pražském Evropském domě.

Čím jste byl inspirován k napsání této unikátní knihy, označené v podtitulu „Filmový scénář – určeno k přečtení“?

Tato kniha je částí mé velké práce „Vůdci“ – o politických, ekonomických a vojenských konfliktech XX. století. Hlavními hrdiny jsou všichni velcí vedoucí činitelé, počínaje carem Mikulášem II., Leninem, Stalinem, Trockým až po Churchilla, Roosevelta, De Gaulla, Hitlera, Mao Ce-tunga a Beneše.

Považuji Edvarda Beneše za velkého představitele XX. století, který se dokázal z beznadějné situace stát vítězem, díky obratné politice a hrdinským skutkům československého lidu.

K tomu jste byl podnětem vy, příteli, který jsi přivedl mne a mou dceru do pražského pravoslavného chrámu Cyrila a Metoděje, v němž v roce 1942 proběhl poslední boj hrdinů – parašutistů. Sám jsem si živě představil nejenom tento boj, ale i zoufalé postavení hrdinů. Nemohl jsem zadržet slzy. Mnozí moji nejbližší příbuzní se zúčastnili druhé světové války. Bylo tedy naprosto přirozené, že jsem se musel podívat na XX. století i přes události v Československu. V letošním roce si připomeneme 80. výročí mnichovského spolčení, při němž se západní země pokusily obrátit Hitlera na Východ a uchránit samy sebe před jeho agresí. Jak tehdy řekl Churchill: aby se vyhnuly válce, zvolily hanbu. V konečném výsledku dosáhly hanby i války.

Churchill měl pravdu.

České vydání představuje zhruba dvacet procent z té velké knihy, která se zhruba za měsíc objeví v Rusku. Česká kniha je mou vlastní iniciativou a projevem mé úcty Československu.

Řekněte krátce, jak vy sám oceňujete osobnost politika a člověka Edvarda Beneše?

Sám Beneš byl ze své politické podstaty západním člověkem, demokratem, nebyl vůbec rusofilem. Avšak pochopil, že může zachránit tuto zemi jenom za pomoci Sovětského svazu. Odhodlaně vykročil ke kontaktu se Stalinem, což mu dovolilo vrátit republice právní subjektivitu a předchozí hranice. Jeho formulace zněla: Padesát procent na Západ a padesát procent na Východ, v žádném případě sto procent na Západ. Beneš byl kromě toho jedním z iniciátorů setkání Velké Trojky – Stalin, Roosevelt, Churchill.

Jak pohlížíte na soudobý pojem – válku?

Válka dnes – to je něco zcela jiného, je vedena nerůznějšími prostředky a nepodobá se klasickým válkám. Jejím cílem je narušit protivníkovy psychologické a mentální základy jeho života, dosáhnout rozčarování z jeho vůdců. Základ v soudobé válce obsahuje jenom část vojenských činností, které se mohou a nemusí použít.

Když jste v pražském Evropském domě uváděl svou knihu Mnichov – Benešovo proroctví, připomněl jste, že svou roli nesehrávají pouze potřebné a dostatečné znalosti, studium faktů ze strany autora, ale i vnější vlivy. Co jste měl na mysli?

Jsem přesvědčen, že kromě historického poznání a citového vnímání existují ještě jiné základy pro autorskou tvorbu – to je duše, historie autorovy rodiny, země, to je Bůh. Proč si to myslím? Pokud vím, existující tajemná síla mnohdy napovídá, kudy se mají mé skutky ubírat. Například tak tomu bylo, když jsem před třiceti lety stál v čele Fondu pro obnovu chrámu Krista Spasitele v Moskvě, zbořeného před válkou. Vždyť já sám jsem nic takového neplánoval, ale přesto jsem dílo vykonal. Stejně tak jako mne samého, lidi i země nevede jenom racionální logika. Rozhodují i mnohem vyšší okolnosti.

Vaše nynější kniha – to není obyčejná kniha literatury faktu. V jistém slova smyslu je to dílo skutečnosti, ale i tvůrčí, umělecké fikce.

Moje kniha je založena na faktech, historických dokumentech, memoárech. Ale jsou v ní nevelké, čistě literární fragmenty, opírající se o činy skutečných hrdinů. Například boj kapitána Pavlíka v Čajánkových kasárnách 15. března 1939. Umělecké prostředky literatury – to je velmi silný nástroj v rukou historického spisovatele.

Musím vysvětlit žánr knihy, jejímž jsem autorem. Je to literární scénář ke čtení – pro budoucí film. Jsem přesvědčen, že jej vytvoří ruští a čeští filmoví tvůrci. To ale již bude jiné, samostatné dílo. Samozřejmě bylo možné napsat obyčejný příběh obvyklými prozaickými prostředky, avšak dramaturgie je mnohem dynamičtější, ostřejší, tragičtější. Zde jsou děje a city hrdinou maximálně obnaženy. Čtenář pociťuje, že je sám účastníkem událostí. Rád bych podtrhl, že mnozí Češi se mnou sympatizovali a pomáhali mi v mé práci historickou informací, radou a morální podporou. Jsem jim vděčný.

Jsou věci stojící výše než politika.