JOSEF ONDROUCH
Zatímco poslední knihu Mnichov Roberta Harrise přeložili už do 20 jazyků a podle románu natáčejí v anglicko-německé koprodukci televizní seriál, u nás o Mnichovu anglického spisovatele nikde ani zmínka, úplné ticho po pěšině. Kniha i v Česku velmi oblíbeného autora je k mání pouze v angličtině. Zajímalo měne, proč jinak široce publikovaný a do češtiny téměř okamžitě překládaný autor byl tentokrát opomenut.
Mnichov jsem si proto s nabuzeným zájmem přečetl. Harris na osudu dvou postav mladých mužů, Angličana a Němce, na konferenci připravujících podklady pro setkání svých nejvyšších šéfů Neville Chamberlaina a Adolfa Hitlera, líčí hodinu po hodině sled pro Československo, ale i Evropu a svět osudných událostí. Mnichované slibem trvalého míru přinesli světu nejhorší katastrofu. Neuběhl ani rok a ohlašovaný „mír pro naši dobu“ změnil svět v nejstrašnější válčiště, jaké lidstvo doposud nepoznalo. Hugh Legat, mladý muž Mnichova na anglické straně, je osobní sekretář premiéra Chamberlaina, zatímco Němec Paul von Hartmann je úředník a překladatel ministerstva zahraničí v Berlíně, aktér vyvolený do děje samotným Hitlerem. Oba jsou bývalí studenti-spolužáci z Oxfordu, jejichž studentské přátelství poskytlo základ k možnosti ovlivnit dramaticky se vyvíjející osudové jednání v Mnichovu.
Hartmann byl členem společenství spiklenců připravujících likvidaci Hitlera. Skupina kolem náčelníka generálního štábu pozemních vojsk generála Becka s napojením na ministerstvo zahraničí tehdejšího Německa se proti válce s Československem ještě stavěla. Hartmann měl za úkol prostřednictvím svého spolužáka Legata předat Angličanům dokument, usvědčující Hitlera coby agresora, který ani v nejmenším nehodlá dodržet podepsané dohody, obsadí i zbytek okleštěného Československa a zatáhne Evropu a svět do války. Veškerá snaha spiklenců se však ukáže být marná.
Harrisův román usvědčuje Chamberlaina a jeho státního sekretáře pro zahraničí Halifaxe ze zrady nejen opuštěného Československa, ale i nejzákladnějších zájmů Velké Británie. Chamberlain, přes informace o tehdejší ještě vratké pozici Hitlera, o připravovaném vystoupení wehrmachtu a některých politiků proti nacistickému diktátoru, které mohlo znamenat jeho fyzickou likvidaci, tuto nabízející se poslední příležitost k odvrácení války odmítl. Československo spolu s hlavním garantem jeho bezpečnosti Francií zradil a nechaje se oslavovat jako mír přinášející anděl, přinesl lidstvu novou II. světovou válku. Činil tak při plném vědomí hrozících nebezpečí, doufaje, že i jeho dárek panu kancléři Hitlerovi v podobě Československa pobídne Hitlera směrem, který jakožto cíl jasně vůdce popsal v bibli nacismu v opět i u nás v Česku vydávaném Mein Kampfu.
Po mnichovské zradě a zabrání zbytku Česka v březnu 1939 Britové s Francouzi po napadení Polska válku formálně Hitlerovi vyhlásili, ale žádnou proti Německu ve skutečnosti nevedli. Stejným podrazem bylo těsně předtím i jednání britské vojenské mise v Moskvě, která tam přijela bez jakýchkoliv pravomocí. Logickou, i když pro nás v Böhmen und Mähren nepřijatelnou, se stala dohoda Ruska s Německem. Bylo to uzavření tzv. Molotov/Ribbentropova paktu, umožňujícího Rusku zabrat části Ukrajiny, které začátkem dvacátých let Polsko anektovalo. SSSR se snažil oddálit své napadení Hitlerem, ke kterému logicky muselo dříve nebo později dojít.
S Harrisovým Mnichovem souzní dvojdílný film České televize o Janu Masarykovi. Jde o zajímavý, netradiční pohled na dny Mnichova z druhé strany pokořeného Československa a jeho ponižovaných představitelů prezidenta Edvarda Beneše i jeho velvyslance v Londýně, syna TGM Jana Masaryka. Toho vidí český televizní divák poprvé bez příkras, včetně jeho lidských slabostí, jeho nemoci a hluboké krize, kterou v té době osobně prožívá. Konflikt mezi synem TGM Janem a židovským utečencem před nacistickou likvidací, šéfem psychiatrického sanatoria působí přesvědčivě svým podáním i výsledkem: Jan se stává opět schopným navázat kontakt s Benešem, po jehož boku slíbil u otcovy smrtelné postele věrně stát.
Jan Masaryk se vrací do Londýna. Přes vzájemné výhrady nacházejí Beneš i Masaryk k sobě opět cestu. Je to pro ně, i pro nás Čechy živořící pod nacistickou knutou, jen dobře. Vůbec si nedovedete představit, co to pro nás ve zmrzačeném a poníženém Česku znamenalo, když jsme po známé dunivé hlasové znělce a ohlášení „Volá Londýn“ uslyšeli klidný, vyrovnaný a přesvědčivý hlas Masarykova syna Jana.
Jaký div, že Beneš a Masaryk začali být opět bráni v potaz a že takto se představují i dnes na troskách toho, co zbylo z Československa: zase jako bojovníci a ne za každou cenu jen jako konfliktům se vyhýbající v emigraci ztracení diplomaté. Dokladem platícím dones je nesporné hrdinství stovek československých letců bojujících v bitvě o Anglii, o to cennější, že se zapojili do boje ještě v době, kdy se Hitler zdál neporazitelný a jeho s Mnichovany dohodnutý „mír pro naši dobu“ nadlouho nezvratný. A tím spíše v téhle pochmurné atmosféře navždy zůstane chválou vlastenectví, ukázkou hrdinství, hrdosti a statečností spravedlivá likvidace kata Čechů Heydricha. Čest a věčná paměť činu hrstky parašutistů. I v jejich případě se jejich drama podobně jako boj československých letců v RAF odehrávalo v době, kdy nebylo ještě v konfliktu s nacistickým Německem nic rozhodnuto. Stejně tak nesmí být nikdy zapomenuto hrdinství kpt. Jaroše a dalších vojáků, kteří přinášeli oběti nejvyšší na oltář znovu se rodícího Československa.
Jak televizní dvoudílný film o Janu Masarykovi, tak Mnichov Roberta Harrisse patří k tomu lepšímu, co nám ještě živoucí historii nezkresleně přibližuje. Právě toho je nám ve složité době pokusů okrást nás o naše dějiny i budoucnost Česka nesmírně zapotřebí. Potřebujeme si zachovat naši státní a národní identitu a rozhodně musíme odmítat vše a všechny, kteří nás, ale i bratry Slováky, o národní i státní sebevědomí okrádají. K tomu je vrcholně užitečné i uchování vzájemných zvláštních, co nejbližších vztahů mezi Čechy a Slováky. Jakékoliv zpochybňování bratrských svazků obou národů, při existenci obou samostatných suverénních států, je zvláště dnes opovrženíhodné a je nutné ho opakovaně a při každé příležitosti rozhodně odmítat.