ZDENĚK HRABICA

Příběh první – S „trollem“ za strašidlem světa

V roce 1998 jsem se vracel z Lucemburska – ze světového setkání kuchařů. Kromě nůše zážitků jsem si vezl v báglu talisman – figurku strašidelné bytosti severského trolla. V představě, že se jednou budu pohádkové bytosti rád bát.

Strach se však dostavil téměř okamžitě. Jmenoval se Karel Marx. Trvá podnes.

S výpravou soutěžících českých kuchařů a cukrářů jsme se zastavili na pár hodin v Trevíru. Byl jsem tomu moc rád, ale co všechno o tomto německém městě a o jeho historii vím, jsem se ostatním svěřit neodvážil. Vždyť všude doma planula rozžhavená nenávist vůči Karlu Marxovi a Bedřichu Engelsovi. Knižní dílo obou se vozilo v kolečkách na hranice při upalování čarodějnic nejen v předvečer 1. máje.

V Praze v Truhlářské ulici byla za hluboké noci sejmuta bronzová deska z fasády domu, v němž Karel Marx bydlel za svého pobytu u nás. Bez komentáře. Věc majitele domu.

Socha Karla Marxe a Bedřicha Engelse v Karlových Varech byla zachována, pamětní síň blízko kolonády však byla zrušena.

Báseň Konstantina Biebla Karel Marx v Karlových Varech byla z knihoven vyřazena.

Kniha Egona Ervína Kische Karel Marx v Karlových Varech byla díky Danielu Strožovi a Emilu Hruškovi vydána v krásné bibliofilské úpravě. Sláva Bohu na výsostech!

Hradní guru nazval hned po 17. listopadu 1989 Bedřicha Engelse (na jehož nábřeží bydlel v jeho rodině patřícím secesním domě) ješitným filozofem, ač ten byl, jak známo, spíše ekonomem.

Bronzové busty Karla Marxe a Bedřicha Engelse se po desítkách válely v haraburdí ve Sběrných surovinách. Stejně jako busty a sochy Vladimíra Iljiče Lenina, odlité z uralské litiny.

Jedné bláznivé noci při víně mi coby studentovi vyprávěl prof. Jakub Netopilík, rodák z Prušánek, jeden z velkých znalců Hegela a Feurbacha a Karla Marxe a Bedřicha Engelse, o těchto lidech tak zajímavě, že se to všechno usadilo v mé hlavě.

Jsem tomu rád. Značnou část věnoval profesor Jakub Netopilík Marxovu rodnému městu Trevíru.

A ejhle, osud mi dopřál, že jsem se po dlouhých letech kouzelnou náhodou v tomto krásném městě ocitl.

 

Příběh druhý – Otevřenými dveřmi do Muzea Karla Marxe

Vyběhl jsem do ulic města Trevíru, ležícím v údolí řeky Mosely, v oblasti německo- lucemburských hranic. Přes Svatopetrský chrám jsem přišel až do Brückenstrasse a ocitnul se před rodným domem Karla Marxe (Karl-Marx-Haus) – číslo popisné 10.

Zde se v rodině židovského advokáta 5. května 1818 narodil jako třetí dítě Karel Marx. Bylo to v pronajatém bytě, z něhož se Marxovi brzy odstěhovali nedaleko odtud do vlastního domu.

Ve vzpomínání na dávný zážitek čtu dneska, po 200 letech od Marxova narození, v dobovém českém tisku, že se v něm narodil zprofanovaný myslitel.

Zapomenutá osobnost světové historie. Člověk, který ani nepřičichl k manuální práci.

Vstupuji do muzea, otvírám pamětní knihu čestných hostů a spatřuji zápisy osobností, které tento do krásy vyvedený dům poctily návštěvou – Schmidt, Schröder, Jiří Pelikán, návštěvy státníků celé Socialistické internacionály. Prezidentů, ministrů, poslanců. Návštěvy ze všech světových stran planety Země. Prohlížím si a fotografuji originály Marxových děl – Kapitálu, Komunistického manifestu, rodinné památky a fotografie Karla Marxe a jeho rodiny, dobové noviny… Originály dopisů. Brýle. Kalamář. Násadka. Pero. Klobouk. A portréty těch, kdo mu byli nablízku.

O zřízení Muzea Karla Marxe a o jeho otevření se zasloužil německý kancléř Willi Brandt.

Po návratu do autobusu s mediálně ovlivněnými pasažéry jsem přiznal, co jsem v Trevíru shlédl. Neumím zatajovat, s čím se potkávám. Sklidil jsem tichý i hlasitý posměch nynějších majitelů hotelů, zejména těch, co včera absolvovali Večerní univerzity marxismu-leninismu.

Strašidlo komunismu, stejně jako při vzniku Komunistického manifestu, obcházelo i počátkem 21. století světem. Přikázal jsem si: drž se – bude ještě hůř.

 

Příběh třetí – návrat ke Karlu Marxovi a Bedřichu Engelsovi

Mou láskou jsou knihy! Naše země je zemí knih. V jednom pražském antikvariátu mi řekli, že jich mají ve skladech jako nikdy. 135 000 knih leží ve skladech!

Občas skupuji pro své zahraniční kamarády v antikvariátech Marxovy a Engelsovy knihy, stejně jako pro ně kupuji vázané ročníky Fučíkova Kmene a Tvorby. Srdce mi pláče smutkem. Proč mám dávat křídla českým pokladům, aby opustily rodnou zemi? Každá taková kniha stojí bratru 10 000 Kč nebo 500 euro.

Šikovní kupci je po roce 1990 skoupili nebo mnohdy i našli v popelnicích. Došlo k největší devastaci knižních fondů u nás. Ministrem kultury byl Pavel Tigrid.

Čtyřsvazkový Marxův Kapitál není v dané chvíli k dostání. Je to podpultovka. Stejně je tomu v Německu, v Anglii, Itálii nebo Polsku. Nejinak i v Rusku. Lidstvo ve svém celku ještě úplně „nezdebilizovalo“. Ceny originálů v němčině nebo angličtině se pohybují v desetitisících korun českých. Stejné je to s Juliem Fučíkem. Tvorba z roku 1931 stojí deset tisíc, ročník Kmene z roku 1927 až 8000 Kč. Všechno putuje za kopečky.

Nová vydání nevycházejí, ideologové je kritizují, aniž je studují. Politici většinou skoro nic nečtou a netají se tím, že na čtení nemají čas. Samozřejmě to neplatí obecně. U nás Karla Marxe studoval a popularizoval naposledy europoslanec Miloslav Ransdorf.

Papežská akademie ve Vatikánu má nejbohatší knižní fondy díla Karla Marxe i Bedřicha Engelse. Tamní osnovy se jejich studiu nevyhýbají. Engels nebyl a není pro studenty kněžského povolání ješitným filozofem.

Ke cti České televize patří skutečnost, že ke 200. výročí narození Karla Marxe uvedla životopisný francouzsko-německo-belgický film Mladý Karl Marx (2017) v režii vynikajícího Raoula Pecka.

Na knižních pultech se neobjevila jediná popularizační ani vědecká publikace.

V Německu a zejména v rodném Trevíru v tamní Konstantinově bazilice proběhla výstava, se zahajovacím projevem předsedy Evropské komise J. C. Junkerem. V Trevíru byla odhalena Marxova bronzová socha. I s podstavcem dosahuje výšky 4,4 metru, má hmotnost 1,5 tuny. Vytvořil ji čínský sochař Wu-Wej-šan.

Jednou ze zajímavostí Trevíru je, že zelená na semaforech na křižovatkách nese portrét Karla Marxe. Marx dává pokyn k vykročení. Symbolické!

„Je to krásný symbol a Trevír tak pluje pod vlajkou Karla Marxe.“ Těmito slovy označil tento čin starosta města Trevíru Wolfram Leibe.

Kam popluje naše země a náš svět po dvousetletém jubileu génia? Toť zatím otázka!

Okopávači Marxových kotníků, už po desetiletí zalezlí v hlubokých děrách, se k Marxovi obrátili zády. Kdyby se alespoň obrátili k odkazu Marxova kritika Eduarda Bernsteina, otce revizionismu, který vyzval svět, aby nechat vyrůst i jiným květinám než jenom Marxovým.

Platí to i pro naši českou zahrádku.