JAROMÍR ŠLOSAR

Poměrně nedávno jsem se v produkci jednoho velkého nakladatelského domu zaměřené zhusta na děti a mládež setkal s literárním žánrem označeným pouze anglickým výrazem non-fiction. Víte, co je to non-fiction? Přiznám se – já nevěděl. Třeba je to jen moje neznalost, ostuda, až se červenám.

Se svou chabou výbavou angličtiny jsem si non-fiction volně přeložil jako žádná fikce, žádný výmysl. Kdybych se podíval do pořádného anglicko-českého slovníku, zjistil bych, že fiction znamená také beletrie. Proč potom v knihkupectví najdu mezi beletrií non-fiction? A co na to všeznalá Wikipedie?: „Literatura faktu (neboli non-fiction) je způsob literárního zpracování užívaný při literární tvorbě na zpracování událostí dějinných i současných a vědeckých materiálů…“ Se svou žádnou fikcí jsem si zkrátka moc nepomohl.

Poučila mě až redaktorka této literatury, když mi napsala, že jde o „…naučné knížky pro děti“. To naučné dala shovívavě do uvozovek. Jasně, uvozovky proto, že je to jakási populárně naučná literatura pro děti. Je v pěkném grafickém kabátku a určitě se líbí školákům i předškolákům i někde v Portugalsku, Polsku, či Moldávii.

Literatura non-fiction je dnes populární také ve světě dospěláků. Když trochu přeženu, čtenář si vystačí se svou první signální soustavou. Přesto, jako v případě Wohllebenova Tajného života stromů, je už na přebalu značka nejvyšší kvality: Světový bestseller!

Jaký je? Ponořím se do něj stejně jako do historie v knihách Ivanovových? Už záložka napovídá: „Les je pro mnohé z nás vytouženým místem odpočinku. Je synonymem ticha a nedotčené přírody…“ A zatím: „Mnohé stromy, jako například duby, spolu navzájem komunikují prostřednictvím vonných látek. V okamžiku, kdy je některý ze stromů napaden hmyzem, vysílá vůně jako signály a všechny stromy v okolí upozorní na nebezpečí…“

Anotace skutečně nelhala. Mimo jiné i tohle jsem v knize našel tak jako na záložce. Přesto celkovým dojmem jsou rozpaky. Slova, jenom slova. Tohle je non-fiction? To, co na stránkách 202 – 206 knihu charakterizuje: desítky webových stránek a použitá literatura? A co spisovatel…?

Kam jsme to jen došli, přemítal jsem po přečtení bestselleru?! Najednou se mi vybavilo všechno to, o čem přemýšlel můj nebohý guru, literární vědec Jaroslav Sekera, všechna ta účelovost našeho jednání, která, jak je vidět, prostupuje i literaturu. Čti, jen aby ses vzdělal, abys přemýšlel tak, jak je momentálně v kurzu. V tomto případě, abys uvažoval ekologicky, abys byl chytrý ve společnosti a in. Tak to cítím. To se v literatuře jen těžko dokazuje. Navíc tu jde skutečně o zajímavou myšlenku. Ale takto o ní psát…? Tohle stačí…? Zkrátka se to do tebe nalije, aniž by ses s přírodou ztotožnil. Chceš-li něco vědět o životě stromů, o životě lesa, přečti si knihu, kterou v Brně vydalo nakladatelství KAZDA! Takový je příkaz doby. Píše se tu o živých bytostech, jimiž stromy jsou, o jejich emocích, a přitom tu není nic, co by obohatilo city tvoje.

Nejsem si jistý, jestli se vyjadřuju srozumitelně. Je to hlavně záležitost intuice, senzitivity.

I touto knihou jako by svět nechtěl vnímavé, a přitom přemýšlivé lidi. Jako by svět nechtěl jemnost, něhu, romantiku, romantiku dobrodružství a romantiku objevování a poznávání. V Tajném životě stromů bohužel dostaneš pouze manuál pro návštěvníka lesa. Není to málo?

Už podle samotného názvu i názvů jednotlivých kapitol Tajný život stromů evokuje srovnávání např. s esejistikou Miroslava Holuba. Kam se na básníka hrabe non-fiction! Holubovy Tři kroky po zemi jsou letitá záležitost. Když jsem je četl v 90. letech, nezestárly. Tehdy jsem si poznamenal: „Mnohé texty Miroslava Holuba o vědě a výzkumu mě uvádějí do vytržení svým mistrovstvím. Přesvědčují mne svou logikou a věcností, nadchnou vtipem a poezií i závěrečnou pointou. Holub tak překročil běžné mantinely žánru…“

V roce 1992 vycházejí Holubovy eseje O příčinách porušení a zkázy těl lidských. Co mám k nim? „Eseje Miroslava Holuba vyžadují od čtenáře především soustředění a čistou hlavu, neboť je to makačka na bednu: odbornými termíny, osobitým jazykem a hlavně stejně osobitými myšlenkami. Holub je vědec i básník, a takové jsou i jeho eseje.“

A ještě něco, a už ne k Holubovi. Kam se hrabe Tajný život stromů na Thoreauovy Toulky přírodou, eseje staré bezmála 160 let! Jeho Chůze nebo Podzimní barvy jsou nejlepším doporučením k hledání divočiny a divocha v nás.