JAN JELÍNEK

Letos na jaře uplynul rok od úmrtí novináře a spisovatele Jiřího Stana, bývalého reportéra Rudého práva. Jiří se dožil požehnaného věku 90 let a plodně přispíval do literární přílohy Haló novin Obrys-Kmen i později do LUKu.

Jeho rodina, přátelé a kamarádi ho stále nosí v srdci. Sešli se v červnu na rozptylové loučce hřbitova v Praze-Ďáblicích, kam byl uložen spisovatelův popel a kde je na stejném místě rozptýlen popek i milované ženy Marleny. „Jiří byl skvělý člověk,“ pověděla jeho sestřenice Alena Stanová-Pořízková z Ostravy, která sem s manželem Jaroslavem Pořízkem a ostatními Jirkovými přáteli přinesla květiny. A Petr Kadlec tady v zelené oáze přírody a věčného odpočinku řekl:

„Pro mne, který Jirku znal jen několik let, se naše společná setkání s ním, chvíle, na které se nezapomíná, stala inspirací a poučením, námětem k přemýšlení a ke studiu na dlouhou dobu. Často uvažuji, jak bystře by Jirka hodnotil zásadní události, ke kterým od jeho skonu ve společnosti došlo. Postrádám jeho vtipné, trefné a neotřelé postřehy, které vždy dovedl mistrně vyjádřit slovy na novinovém papíře i knižně. Námětů by měl více než dost.

Jak rád bych při příležitosti dvoustého výročí narození Karla Marxe s Jirkou probíral své poznatky z knih, které mi Jirka věnoval ke studiu a mezi nimiž byla i kniha jeho oblíbeného autora Franze Mehringa, Marxova životopisce, dle Jirky nejlepší kniha, jež o životě Karla Marxe byla napsána. Mehring byl německý komunista, revolucionář, který po porážce Německa v 1. světové válce s Rosou Luxemburgovou a Karlem Liebknechtem organizoval hnutí Spartakovců, z něhož vznikla Komunistická strana Německa. Mehring umírá krátce po potlačení povstání spartakovců oddíly Freikorps, jehož členové 15. ledna 1919 zavraždili R. Luxemburgovou a K. Liebknechta. Mehring umírá do značné míry žalem nad jejich ztrátou již třináct dní po nich.

Mluvím zde o tom proto, že chci připomenout kvapem se blížící 100. výročí těchto pohnutých, leč významných událostí, které vešly do dějin a měly by se s nimi při této příležitosti důkladněji seznámit i mladší generace. Protože Jirka je již na věčném odpočinku, berte má slova jako apel, prosbu o zasazení se o to, aby výročí nezůstalo našimi novináři nepovšimnuto a abychom byli připraveni na možné útoky na tyto hrdiny ze strany protěžovaných médií, jimž bude třeba čelit alespoň tak, jako jsme před nedávnem čelili útokům na Karla Marxe. Tyto ataky na Marxe přišly dokonce i ze strany lidí, od nichž bychom to nečekali. Tak tomu bylo i v případě hloupé kritiky z pera jednoho historika, kterému dokázal brilantně oponovat básník Karel Sýs.

Ne všem z nás fyzické síly umožňují, aby zde dnes byli s námi. Věřím však, že ti, kterým to síly dovolí, se zde budou scházet i v dalších letech, aby uctili památku kamaráda a připomněli si přitom, že za sociálně spravedlivý svět není a nikdy nebude dobojováno, že bude vždy za co se bít, o co usilovat a co bránit. A to v dobách zlých i v dobách dobrých, ve kterých to může být dokonce náročnější úkol, protože v dobách zlých nepřítel odkrývá svou tvář, obrana proti němu je snad nebezpečnější, ale úkol bývá jasný, bezprostřední a bližší než v dobách, kdy se nepřítel skrývá v masce demokrata, ale obrana proti němu tím není snazší, ale naopak. V takových dobách je nutné mít jasný cíl, znalosti a zkušenosti, které je třeba čerpat i z minulosti. Proto nikdy nezapomeneme, Jiří!“