ZDENĚK HRABICA

Prý měl chodící fotograf v červenci jakési narozeniny. Sláva mu! Potkávali jsme se v životě až doteď většinou na pražské ulici. Vždycky jsme oba měli v ruce fotoaparát.

Byl jsem vždycky a jsem dodnes rád, když Franta s námi a s mnoha dalšími až do minulého roku jezdil do znovínských vinic a sklepů. Zakotvil navždycky svými fotografiemi v ojedinělé galerii Znovínu ve znojemském Louckém klášteře.

Také jsme se často potkávali v hale Hlavní pošty v pražské Jindřišské ulici. Odesílal odtud své práce na velkolepé fotografické světové soutěže.

Daroval české fotografii opravdové skvosty – vedle Bedřicha Kocka, Jovana Dezorta, Václava Chocholy, Emila Vejvody, Karla Hájka, Emila Fafka a dalších velikánů si vydobyl nádherné místo pod fotografickým sluncem.

Nad mnoha Frantovými fotografiemi se často kochám; neumím to jinak a lépe vyjádřit. A z tisíců snímků mám ze všech nejraději fotografii z tanečních ze Strašnic z roku 1984.

František uměl skvěle zachytit včerejšek. Snad ještě lépe než dnešek. Nikdy jsem u něho nenašel zrnko samolibosti a ješitnosti. Myslím, že nám všem, kdož jej obdivujeme, nemá za zlé, že jsme byli jeho kamarády ještě dříve, v dnes hodně pomlouvané době, než v dnešních tolik vychvalovaných časech i s nově zrozenými korouhvičkami – opět s hodně křivou tváří před zrcadlem.

František Dostál ví, koho mám na mysli.

Hodně zdraví a hodně nových fotografických objevů přeji českému fotografovi, jakých málo. Přeji to Františkovi z čistého srdce.

Mnoga ljeta, mnoga ljeta!