ZDENĚK NEJEDLÝ

Zastavil se čas

Všude je ticho a pusto

Slyšet jen šustící

Listí padající ze stromů

Zvláštní

Ještě ne ale už trochu

Je mlha i v nás

Tady se zastavil čas

Jsou asi tak 4 hodiny

Odpoledne

Faustovy skleněné hodiny

Zvláštní

Kolem staré oprýskané zdi

Je ticho a pusto

Miluji ten čas

4 hodiny odpoledne

Vyhledávám tyto chvíle

Které ve mně vyvolávají

Ten zvláštní pocit

Strachu a osamění

Bázně a nicoty

 

My co něco děláme

To se takhle

Scházíme

My co píšeme

Malujeme a kreslíme

 

To se takhle

Schází

Sochaři řezbáři

I ti muzikanti

Ale na vodě

I vodáci

A taky herci

I zpěváci

 

My co něco děláme

Duše spřízněné

To my se takhle

Objevujeme a hledáme

My jsme

Děláme

Pro lidi

 

Ten příběh… dávno se stal

Kreslil

Jsem

Maloval

Sportoval

Brnkal

Na piáno

Notoval

Odříkat

Básničku

Uměl

Jsem

Na jedničku

Písničku

Na pusu

Vysílanou

Z rozhlasu

Verneovky

Jsem

Miloval

A pro

Divadlo

Kulisy

Loutkám

Vyřezal

Ten příběh…

Se ale

Už dávno

Stal

Ve škole

Ve které

Jsem se

Vyučil

Účtům

Má dáti Dal

Ve škole

Kterou

Táta

Odemykal

A zamykal

Ano

Tam

Se to

Stalo

Tam

Dole

Ve škole

Za okny

Na které

Slunce

Nikdy

Nedosáhlo

Tam

Vyklíčilo

To moje

Něco málo

Co toužilo

Prahlo

A rozesmálo

Opustit mě

Nechtělo

A nehodlalo

Tam

Vepsal

Jsem se

Do sešitů

A notesů

Ve škole

Která má

Už jinou

Adresu

 

Recept

Komu se klíží

Oční víčka

Ten ať běží

Klidně spát

 

Kdo neposlouchá

V noci sýčka

Ten může stěží

Mít někoho rád

 

Nemám k mání

Bohatýho strýčka

Však nemám ani

Trochu hlad

Milostivá paní

Tak vzniká slovní hříčka

(možná nebo snad)

 

A tak beru do ruky tužku

Pro tuto náladu

Slovo jak notu melodie

Ke slovu na papír nakladu

Na svém stole u okna k východu

Rodí se poezie

 

Velkým písmenem řádky začínám

Bez teček a čárek

Jsou moje věty

Zároveň tak Vám se omlouvám

Já neplavec v moři bárek

Zatracený a Prokletý

 

Jak pošetilé

Je psát verše nově

Zachraňte provinilé

V arše Noemově!

 

Poezie

Růže ti zavoní

Vzduch ti zavoní

Díval jsem se ti do očí

Zdálo se mi že jsme se ocitli

Mimo prostor a čas

Tak jako známka

Patří na dopisy

Na ústa patří polibek

 

Setkání

Dlaň tvoje hebká měkká

je a čeká,

jak plochá miska

hodům otevřená.

Já ústa k ní přiložím,

jak ránu okoralou

a z tvých rukou semknutých,

z každého prstu

vzejde další přání.

 

Proměny

1.

Kdesi v lesích kvůli pánům teče krev.

Dnes zítra hodiny roky měsíce.

Picasso předkládá nepochopitelný objev,

až plešatí páni smekají čepice.

 

2.

Jazz teče do Mississippi,

když tlustý komik hubenému tiskne ruce.

Rimbaud probouzí se do Afriky

a van Gogh rozvíjí svoje slunečnice.

 

3.

Venuše z ánfasu

tiše svléká se do postavy

a my nad stránkami atlasu

sníme svoje přístavy.

 

4.

Zatímco nedaleko slepý pianista

hraje co vidí - tmavomodrý blues.

...a země se točí...

 

5.

Svoje přístavy máme pod palcem,

ale nevidíme nad hlavou stěhování

hejna hus.

My totiž ani modře nevidíme,

jako ten pianista, když hraje blues.

...a přece se točí...

 

6.

A Picasso navzdory všem,

kteří se ušklebují,

maluje modré jablko jako zjev.

Kdyby je namaloval, jak se malují,

ztratil by svůj objev.

...a přestala by se točit…

 

7.

A snad právě proto

můj přítel brnká na struny

a zpívá Babettu v rozhlasu,

aby v lidech proměny

rodily se pro krásu.

 

Zimohrádek

Půjdem spolu

já a ona

do Zimohrádku,

budu jí tam vyprávět

pohádku o zvířátkách,

která snědla sníh.

 

Nenechám ji samotnou,

budu blízko ní.

Ach, jak se těším

na pohádku o zvířátkách,

která snědla sníh.

 

Zamknu si ji

do svého Zimohrádku.

Začne věřit

pohádce o zvířátkách,

která snědla sníh.

 

Bude se mnou,

nebude se bát

se mnou.

Jako pohádka o zvířátkách,

která snědla sníh.

 

Ta pohádka bude pro ni,

začne se smát.

Krásně smát pohádce o zvířátkách,

která snědla sníh.

 

Obejmeme se a zapomeneme,

jak chutnal loňský sníh.

A vy také,

jen se podívejte,

už krajina mění šat.

 

Úvaha

Půjdem spolu lesem

Les bude v nás a my v něm

Tak půjdeme spolu

Hle mravenec

Hle srnka

Život přešel kolem nás

Ale utekl

Neboj se

My nejsme smrt

My jsme lidé

 

Svět x a y za mřížemi

X

Vážení

Uniká

Vám

Poezie

Slunce

Vám

Zhasíná

A noci

Máte

Bezesné

Vaše písně

Ztrácejí

Texty

A melodie

 

Y

Vážení

Zeměkoule

Je kulatá

A točí se doleva

Za pravdu

Upalovali

Svět

Patří nám

Zpívali

Klasikové

Stačí

Jen za to

Vzít

A plivnout

Do dlaní

a někomu

do tváře