Kočka Malvína

Když se řekne Lucifer, tak si většina nezasvěcených pohanů a neznabohů představí chlupatou a rohatou potvoru koulící očima a plivající oheň, která dělá blebleble. Málokdo z nich tuší, že milý zlatý kníže pekel umí rafinovanější metody, jak získávat pro sebe duše.

V Dantově Pekle je deset kruhů a nad pekelnou branou se skví nápis, který nenechává duše svržené Minotaurovými vidlemi do některého z kruhů na pochybách, co je čeká:

Mnou vchází se do trýznivého města,

mnou vchází se do věčné bolesti,

mnou vchází se mezi zatracené.

Mnou dal Pán průchod spravedlnosti

jsem z boží moci dílem lásky, jděte,

jsem sklenuta nejvyšší moudrostí.

Patřím k věcem, které jsou v tomto světě

od věků. A navždy potrvám.

Zanechte vší naděje, kdo vstupujete.

Představa, že, když půjdeme širokou cestou do pekla, budeme se „jen“ pěkně opékat v kotli a čerti do nás budou šťouchat vidlema je tedy více než na hony vzdálená realitě. Ti, kdož podlehli Luciferovu vábení, totiž končí v devátém kruhu pekla zamrzlí po krk v ledovém jezeře. Stojí ve svých špatných skutcích a nemůžou ten led okolo ani probourat, ani najít skulinku, kudy by unikli. Drží je totiž jejich víra, že to zlé, co dělali, dělali pro něčí dobro. A do páchání dobra se zabrali tak, že museli s Luciferem dojet až do hořkého konce, tedy spíš do ledového jezera.

Lucifer, jak všichni víme, odjakživa soupeři s Velkým Architektem Vesmíru o příznivce, členy a voliče. Jeho předvolební kampaň je však velice rafinovaná (naše pramáti Eva ví o tom svoje), ale to, co vypadá na začátku super a značně nevinně, to se potom divně vyvine. Jaký trik, jaký efekt tedy kníže pekel používá, aby lidi získal pro konání zla a šíření temnoty? Na to hledal odpověď odvážný výzkumník jménem Philip Zimbardo. Začal roztomile u nezamčeného auta postaveného nejdřív poblíž newyorské středostavovské čtvrti a později skončil v improvizovaném vězení vybudovaném ve sklepních prostorách Stanfordské univerzity. Právě tam ho průběh toho, co mělo být pouhým pokusem, přivedl k poznání, jak snadno lidé podléhají silám, které považují za racionální a které jsou ve skutečnosti iracionální. Se Zimbardem to nakonec dopadlo dobře, protože ho z té spirály (a že jí to dalo zabrat) vytáhla jedna odvážná dívka, již si později vzal za manželku.

Spousta lidí ale vedle sebe nemá nikoho, kdo by je čapnul za ruku a vytáhl na světlo boží, a tak padají, bloudí, bloudí, padají a jsou skálopevně přesvědčeni, že se občas pár shnilých jablek najde, ale sud svítí pořád novotou. Právě toto přesvědčení jim brání vidět, že ty šutráky na poušti se fakt v chleba nepromění, že vládnout celému světu je nemožné, protože naše omezená lidská podstata dokáže dohlédnout jen tam, kam jí umožní její smysly, vědění a rozumu, že let střemhlav z věže není nejlepší nápad, protože pod ní nemusí stát žádná záchranná výprava vybavená křídly. Že oni by dokázali vzdorovat pokušení. Brání se tak tomu, co nejvíc děsí je samotné: že by se za určitých podmínek chovali všichni jako ti, které pranýřují za kradení, vraždění, loupení… a volají po tvrdších trestech. Že by se dali vtáhnout do stejné spirály, do jaké se nechal vtáhnout i Zimbardo, aniž si to uvědomil. Duchovní boj je sviňa a Luciferova spirála zakončená smyčkou, na níž se ten, kdo se do ní nechá vtáhnout, oběsí, je pro všechny stejná:

Fáze číslo jedna: No, nekup to, zemský červe

Luciferova předvolební kampaň vždycky člověka oslovuje s lákavou nabídkou: Budeš pánem zeměkoule, budeš moudřejší než Bůh, můj protivník, pomůžeš spoustě lidí, když je pro jejich vlastní dobro zkrátíš na jejich právech, připravíš je o svobodu a zotročíš je…, vždyť jsi přece politik a máš moc schvalovat pro ostatní závazná rozhodnutí, vždyť jsi přece soudce a právník a můžeš ohýbat právo, vždyť jsi přece bachař, tak těm muklům pořádně nalož, vždyť jsi přece lékař a jsi povolaný, abys měl univerzální monopol rozhodovat, jak pacientovi pomůžeš…

Fáze číslo dvě: Jen o trochu víc.

Jo, super, wow, tobě to ale jde. Jen tak dál. Jen víc takových rozhodnutí, jen větší přísnosti na chudej lid, jen víc léčených pacientů…

Fáze číslo tři: To já ne, to představený (a toho se poslouchat muší). Směle ke světlejším a lepším zítřkům.

Jsem king, daří se mi. Mám opravdu koule (a moc) hurááááááááá !!!!!!!!!

Fáze číslo čtyři: To já ne, to představený (a toho se poslouchat muší).

Jsem king, daří se mi. Mám opravdu koule (a moc) hurááááááááá…

Ale já jsem jen dělal, co mi nařídil nadřízený, poradili právníci, já jsem jen poslouchal rozkazy, chránil image nemocnice a profesionální závazek…

Fáze číslo pět: Velká ideologie (nebo lež) a kruté vystřízlivění.

Jauuu, proč mě to svědomí tak žere (proč vězím po krk v ledovém jezeře?) Za co, pane Bože, za co?!

A jsme v pekle.