MILAN ČERNÍK

Doktorka N a objímací metoda

Chci psát o doktorce N z oddělení N, nemocnice N, města N. Ještě ten den, co mně přivezli k doktorce N, mě doktorka N stanovila diagnosu: Parkinsonova nemoc. Stanovení diagnosy netrvalo déle, než několik vteřin. Nechtěl jsem tomu věřit a ptal jsem se doktorky, z čeho usoudila na tak krutou nemoc. A ona odpověděla: „Chodit pořádně nemůžete a ruka se vám klepe, a pak jste říkal, že máte i páteř poničenou, to mi stačilo.“ „Takže žádná nápověda? Nikdo a nic vám nic neříkalo?“ A doktorka N mlčela, jako by se nechtěla svěřit se svým tajemstvím. Nakonec to je její tajemství a tajemství se neprozrazují.

Ještě ten den mne poslala do tunelu na CT vyšetření mozku. A ještě ten den mne objímala a téměř líbala se sdělením: „Pane Černík, mozek máte v pořádku.“ Objala mne dvakrát a dvakrát mne téměř políbila se sdělením o mém mozku. Pak pro mne celý týden vymýšlela léky, aby mne pak po týdnu nechala převelet z oddělení neurologie do oddělení LDN. Říkala mi: „Tam vám vychytají dávkování léků a budete hodně chodit a cvičit. Hodně musíte chodit!“ A poslední den na neurologii se se mnou přišla rozloučit. Držela klíčky od koupelny a stále říkala: „Pane Černík, pojďte se se mnou vykoupat…“ Ale já odmítal s tím, že uvidí vyzáblé tělíčko, které před ní, oblečenou, bude poskakovat. A ona mi špitla do ucha: „Já se svleču taky!“ Nešel jsem, nešel jsem prostě z toho důvodu, že jsem se styděl, před tak chytrou doktorkou se svlékat donaha? I při její tak vstřícné nabídce… doktorky N z oddělení N, nemocnice N, ve městě N! Na rozloučenou jsme se jenom objali, podali si ruce a popřáli mnoho zdaru… Ona mi potom ještě sdělila, že mohu kdykoliv budu chtít přijít ji navštívit!

A tak jsem ji navštívil téměř až po roce, protože do té doby jsem ji v podstatě ještě nepotřeboval, ale po roce? To ano! „Trpím sevřeností obličeje a hlavy,“ sděluji. „Medikamenty to vůbec nejde řešit! A tak brzy po ránu se omývám střídavě teplou a studenou vodou a masíruji si obličej i hlavu ručníkem. Též mi pomáhá i ležení na jehličkách, ale jenom do značně omezené míry. Tuhle jsem napsal asi pět povídek za den, a ejhle, pomohlo to! Byl jsem velice mile překvapen. Zejména sevřenost hlavy podstatně ustoupila!! Anebo to byla náhoda?“

Ale? A teď se zmiňuji o takzvané objímací metodě, která do značné míry řeší celý komplex tohoto onemocnění. „Co říkáte této metodě, takříkajíc jedno tělo, jedna duše!?“ A doktorka N je touto metodou doslova nadšena. „Je to tzv. objímací rituál,“ pravím. „Jde o pevné sevření těl, kdy zdravé a silné tělo se zdravou a silnou duší doslova objímá tělo s duší nemocnou, s duší, která potřebuje dodat sílu, která potřebuje pomoci. Přitom se říká tzv. ozdravovací mantra směrem k Boží pomoci! Po tomto rituálu se děkuje především Bohu, ale i osobě, která v tomto případě pomohla předat tolik potřebnou energii duši nemocné.‘‘

A doktorka N je touto metodou doslova nadšena. „Je to tzv. objímací rituál,“ praví… „Jde o pevné sevření těl! Jdeme do toho, pane Černík! Jdeme do toho!“ A našli jsme si místečko v nemocnici, kde jsme s rituálem začali… A já říkal mantru k Bohu: „Bůh nám pomáhá, Bůh pomáhá předávat energii z jedné duše do druhé! Jsme jedno tělo, jsme jedna duše! A tak to má být, a tak to má být, a tak to má být! Díky, Bože! Díky!!!‘‘ A dr. N děkovala Bohu, především Bohu a potom i mně: „Jsem spokojená,“ říkala, „jsem ráda,“ říkala. A já jsem byl rád, že je ráda, a já jsem byl spokojený, že je spokojená… a paní doktorka N mne ještě vyprovodila k hlavním dveřím nemocnice N, města N…

„A příště znovu! Těším se…“

A pak bylo znovu příště a znovu příště…

A pokaždé jsem děkoval Bohu, především Bohu, ale také paní doktorce N z oddělení N, nemocnice N, města N!

 

Lékárnice aneb zákon reciprocity

Často navštěvuji místní lékárnu. Je to lékárna Dr. Max. A tak všechny lékárnice či farmaceutky již znám. S některými se již z dálky zdravím. Tudle jsem si tam kupoval Voltarenovou mast a poté Acylpyrin. Shodou okolností u stejné lékárnice. Říkám jí: „Minulý pátek jste byla drahá, když jsem si kupoval tu mast. A proč byste nebyla drahá, když jste hezká.“ A ona se usmála. Poté v pondělí jsem tam kupoval Acylpyrin. Byl podstatně levnější. Asi proto, že ke slovu hezká jsem přidal ještě slova - sluší vám to. A při tom jsem si všiml, že nenosí snubní prstýnek! Ptám se: „Madam, proč nemáte snubní prstýnek? Vidím-li dobře?“ A ona na to: „Nemám muže, jsem rozvedená, ani přítele nemám. Ale mám byt.“ Ptám se: „Kdepak? A mohu vás kupříkladu dneska doprovodit domů? Počkám na vás, mohu-li.“ A odpověď zněla: „Proč ne?“

A tak jsem ji doprovodil doslova až do bytu. A tak jsme si dali kafe. Ona navíc ještě s cigaretou. Uměla kouřit…

Měla krátce sestřižené blond vlasy a modré oči. Měla hezký obličej a hezký úsměv. A hezké zuby. Měla na sobě halenu s rozepínáním až po pás a až po pás rozepnutou. Byla bez podprsenky a měla velmi malá ňadra. Zato boky byly dostatečně velké, i nohy takříkajíc tam nahoře byly dostatečně velké. Jinak řečeno: Prostředek atraktivní. Včetně nohou. Byla poměrně dost vysoká a ještě vyšší, když si vzala střevíce s vyšším podpatkem. To udělala hned tuto sobotu, kdy jsem ji navštívil s lahví drinku a krabičkou cigaret.

Uvítala mne v županu, poté byla zcela úplně nahá, seděla v křesle, nohu přes nohu, pila a kouřila. Dost pila, pak už se jenom smála a jen občas něco prohodila a s přibývajícím časem i něco vulgárnějšího. Já byl svlečený taky. A tak jsme se hladili: Já pohladil a ona pohladila. Já pohladil na stehna a ona pohladila na stehna. Já pohladil bradavky a ona mně pohladila na prsou. Já ji políbil a ona mne políbila. Pak jsme oba vstali, objali jsme se a lehli si do postele. Já ji políbil a ona mne políbila. A všude tam, kde jsem ji líbal já, líbala i ona. Prostě jsme uplatňovali takzvaný zákon reciprocity. Zákon reciprocity s upíjením drinku. Pila jen ona, já nepil, já jsem užíval léky. Vysvětlil jsem jí mou nemoc i s tím, kdy zákon reciprocity nelze prostě uplatnit. A že mne o nic jiného nejde než o něžnost. A tak jsem byl něžný zejména tam nahoře, kde začínaly nohy a kde začínalo něco jiného. Tomu něčemu jinému jsem věnoval zvláštní pozornost. K jejímu potěšení. Takže něžnost se proměňovala v radost. Tím větší radost, čím více ubývalo něžnosti v láhvi. Až něžnost byla zcela úplně vypitá až do dna. Stále jsem jí říkal madam. A madam pak vstala a já taky, abych ji chránil před pádem té něžnosti. Pak jsme stejně padli na koberec a milovali se s reciprocitou na přeskáčku. Ona se při tom smála a kouřila… lékárnice, u které jsem si před nedávnem kupoval Voltarenovou mast a Acylpyrin… Lékárnice s malými ňadry a atraktivním prostředkem, kde začínají nohy a také i něco jiného…

A ptám se: Umíte pojmenovat to něco jiného? Tu něžnost?

Pak porušila zákon reciprocity. A našel si ji jiný. Který jí dává úplně všechno, a to úplně všechno rozhodlo. A tak ji potkávám už jenom občas v lékárně. Kupuji si u ní Acylpyrin a někdy i Voltarenovou mast. Ale už jí nic neříkám, že jí to sluší a že je hezká. Ona to totiž o sobě moc dobře ví…

 

Bdělý sen o neřestnici

„Jsem doktorka Z, je tady pan Černík? Pojďte se se mnou vykoupat.“ Vstoupil jsem do koupelny, kde mne poručila, abych se svlékl. Svlékl jsem se donaha, a tak viděla mé ubohé tělíčko úplně nahé. Trochu jsem se styděl. Ale ona mne začala umývat. Nejprve hlavu, potom mé tělíčko, pak nohy umývala a nakonec si nechala mou inkriminovanou část. A omývala a stále umývala mého bambulíka, jak mu říkala, a smála se při tom a smála se a stále se smála… Pak se zeptala: „A vaše manželka vám nikdy neumývala bambulíka?“ Já říkám: „Nikdy.“ „Ani v mládí vám neumývala bambulíka?“ Já říkám: „Ani v mládí.“ A pak se sklonila a bambulíka políbila. „A to vám taky manželka nikdy nedělala?“ Já říkám: „Nikdy.“ „Ani v mládí vám to nedělala?“ Já říkám: „Ani v mládí.“ A mezitím, co se sklonila, z jejího pootevřeného pláště vypadla dvě nádherná ňadra a pak plášť spadl na zem a ona byla úplně, ale zcela úplně nahá.

Objal jsem její tělo a líbal ji na všech místech a nebylo místa, kde bych ji nepolíbil. Líbal jsem jí ňadra, nohy i stehna. Líbal jsem ji a ona se smála a smála a stále se smála a stále si hrála s mým bambulíkem.

Pak jsme se vzájemně osprchovali a vzájemně se utírali na inkriminovaných místech.

Pak jsme se oblékli a loučili se a ona říkala: „Každou sobotu chodím do hotelu, sedím tam na baru a opíjím se. Opíjím se alkoholem a láskou. Alkohol je stále stejný, jen láska je každou sobotu jiná, v jiném pokoji, v jiné posteli. Jmenuji se Iva. A jsem neřestnice!“

 

Pilná studentka

(Aneb: A jedna mi vyprávěla…)

Každou dobře vykonanou zkoušku jsem šla oslavit do Tatran baru. To bylo v lednu nejméně pětkrát a v červnu taky. I mezi zkouškami jsem chodila zejména do Tatran baru, kde jsem si vždy sedla na bar, zapálila cigaretu a chvíli jsem čekala, až přišel pán mého srdce. Ani nevím, kdo dříve si koho vybral. Ten pán mně potom nabízel alkohol mé chuti. Chuť jsem měla na stále stejný alkohol, který jsem pila tak dlouho, až jsem pocítila jeho sílu. Začala jsem se nahlas smát a také jsem toho pána objímala kolem krku. Stále jsem kouřila… a příjemně jsem se motala, poté jsme odešli na pokoj…

Na jiný pokoj, na jinou postel a s jiným pánem, nežli tomu bylo posledně… Neřest!

Také jsem se milovala s Pavlem. Byl to fotbalista a měl volný byt, protože jeho manželka mnohokrát přespávala u své maminky. A tak mnohokrát já zase přespávala u něho. A než jsem přespávala, tak jsem i něco vypila. Byl to alkohol mé chuti. Poté jsme oba odešli do stejného pokoje na stejnou postel, kde jsem se milovala se stejným mužem, fotbalistou Pavlem… Něžnost? Poté jsem odcházela na nějaký ten seminář na VŠ. S pocitem nasycenosti po předešlé noci…

Ten pocit nasycenosti jsem pak během týdne zopakovala. „A proč jsi nechodila třeba do Jalty?“ ptám se. „Byla jsem tam asi dvakrát, ale necítila jsem se tam dobře, tam chodily totiž dámy poněkud atraktivní.“ „A co to je atraktivní?“ ptám se. „To je, když dáma v něčem mimořádně vyniká. Třeba má velká prsa, nebo je smyslná v obličeji, anebo je smyslná tam uprostřed. To je dáma s krásnýma nohama tam nahoře, s krásnými boky a tak dál… A to všechno, nebo něco z toho, já přece nemám. Já jsem všude tak akorát. A pak jsem v Tatran baru velice spokojená, protože tam se například odchází od baru téměř přímo na pokoj. Ani to tam jinak nejde… A to mi vyhovuje!“

Nejen, že si užívala, ale i pilně studovala. Řekli byste: byla to opravdu pilná studentka.