Píšeme si
PŘEMYSL VOTAVA
Naši váleční hrdinové to mají těžké. Jejich statečné činy nejdříve oslavíme a po letech je zpochybníme, samotné hrdiny zatratíme, jejich sochy skácíme a nakonec je i v hrobech kádrujeme. A ty nové hrdiny pracně hledáme… V televizních studiích je vyrábíme.
Láska k vlasti, tedy vlastenectví, se dnes příliš nenosí, vlastenectví je dokonce odsuzováno, v médiích posměšně nacionalismem nazýváno. Vlajkou máváme jen při sportovních kláních…. A naši hymnu pořádně neznáme.
Jedním z těch nehodících se hrdinů je Julius Fučík; připomínáme si 75. výročí jeho popravy. Média mlčí, není to ten správný hrdina.
Fučík před 75 lety 8. září 1943 stanul na nacistickém popravišti Plötzensee v Berlíně. Bylo mu 40 let, tedy nejkrásnější léta života. Postavil se nacismu na odpor, bojoval, nakonec prohrál, padl v boji… Jeho nesmrtelná Reportáž psaná na oprátce jej proslavila doma i ve světě. Byla přeložena do 90 jazyků světa. Stala se dokonce naší nejvíce překládanou knihou. Kdo to dnes z mladých ví? Kdo z polistopadové generace zná jeho jméno nebo jeho Reportáž… Po válce byl oslavován, stal se ikonou hrdinství. Možná byl až příliš idealizován. Za to ale Fučík již nemůže.
Kdo z nové generace ví, že Fučík byl významný prvorepublikový novinář, spisovatel, divadelní kritik, ale i vlastenec, hrdina protifašistického odboje. Jeho „škraloupem“ u tvůrců nových dějin je, že byl komunista, a to je ten „škraloup“, pro který je dnes kádrován.
Julius Fučík, tak jako další hrdinové odboje, mají být po listopadu 1989 vymazáni z naší paměti. Proto mizí odkazy a památky na jejich hrdinství z období nacistické okupace. Kácí se jejich sochy, odstraňují se jejich památky.
Fučík byl komunistou, věřil této myšlence. Tak jako řada představitelů české inteligence, připomínám jména Vančura, Seifert, Nezval, Neumann… Mnozí z nich položili své životy za svobodu své vlasti.
Julius Fučík patřil k významným členům předválečné Komunistické strany Československa, byl redaktorem Rudého práva a šéfredaktorem Tvorby. V období nacistické okupace byl představitelem komunistického odboje. A to jsou nejspíše další „škraloupy“ Julia Fučíka.