VÁCLAV PELCMAN
Jsou lidé, kteří procházejí životem nevšímavě, pokud nejde o jejich bezprostřední zájem, jiní projdou a diví se potěšeně nebo naopak nespokojeně. Je jen málo těch, o kterých se říkalo, říká a snad bude i říkat, že jsou svědomím národa, a to byli vždy hlavně umělci, zejména básníci, spisovatelé a potažmo i „zástupci“ dalších uměleckých profesí. Takových by si měl národ považovat, třeba i promíjet nějaké vady na kráse, ale na minulé nezapomínat a současným naslouchat a podporovat je z principu zpětné vazby, která ve zdravém národě má fungovat. Současnost má naštěstí takových lidí stále dostatek, i když někteří zůstávají „v koutě“ a jen nemnozí mají odvahu vystoupit do popředí, zejména když je třeba kritiky padni komu padni. V naší současnosti v čele stojí, v tomto směru a o tom nemůže být pochyb, autor současné ságy národa českého v Čechách a na Moravě. Skrýval se pod pseudonymem, ale ze stylu vyjadřování v dosavadním díle se dá určit, že je to i předlistopadový básník a spisovatel etc. Karel Sýs.
Počátek takovéto jeho činnosti lze vysledovat již před rokem 1985! (Pero nikoli za kloboukem…) Eseje, články, fejetony, rozhovory, básně…
Kosmas: Nová kronika aneb bordel v Čechách (Periskop 1994)
Kniha esejí, kritik, satiry, fejetonů z dění v literatuře, politice a vůbec životě v polistopadové společnosti (devadesátá léta dvacátého století) České republiky.
„Autor započal svoji kroniku v létě roku 1990 a zdá se, že ji jen tak brzy nedokončí.“
Prvý list v kronice nese datum 12. 7. 1990 a poslední kalendářní údaj 22. 6. 1994 (s. 190). Mezi toto období autor vložil do kroniky asi 216 krátkých i delších literárně zpracovaných zpráv ze života v našem státě po „malém listopadu“. V čele státu byl V. Havel jako president. Na postu předsedy vlády se objevili Čalfa a V. Klaus. Po několika letech se konečně odhodlal jeden „rozhněvaný muž“, který se nebál, vyzbrojen velkou sečtělostí a bohatými zkušenosti, aby alespoň zmapoval současnost a pokusil se mlčícím spoluobčanům otevřít oči. Jak je z názvu zřejmé, nebyl kronikář se stavem společnosti nikterak spokojen, samozřejmě především s těmi jejími protagonisty, kteří se prodrali na čelná místa a začali „hospodařit“.
Knížkou se vine jak příslovečná červená nit téma jak včera a jak dnes. Kronikář čtenáři předkládá satirickou formou škálu příběhů, osob, činů i závažných odhalení, která defilují v nepřeberném sledu. Ve všech sděleních je obsažen i inteligentní vtip. Vesměs kritické postřehy objevují, zejména před neznalými čtenáři, události, z nichž až mrazí, při jiných si jen potvrzuje vlastní pocity, diví se, a u velmi mnohých i nerad musí změnit své původní povrchní náhledy na události té doby. Autor má v zásobě nepřeberné množství forem (včetně „horoskopů“), do kterých halí své postřehy, poznatky a názory.
Tak třeba informace, že ČTK vydala nový seznam událostí, které by se měly celostátně připomínat a naopak (to asi není příliš známo). Poučné jsou články Desatero o desateru, Ten grafolog, Co dělat? (tentokrát se autor vážně zamýšlí nad řešením východiska), 21. srpen…, Vize zítřka, ale je třeba, aby si každý sám našel, co mu uniklo nebo co nedomyslel (což bude pro někoho snadné a pro jiného obtížné). Ještě bych si dovolil upozornit na článek Jak je důležité osvěžovat si paměť – záznam z rozhovoru s Jean-Paulem Sartrem!
Vždy se snažím si připomínat, co bylo a je v našem národě velké a slavné, ale vidím, že by se nemělo zapomínat ani na to ostatní. Ostatně na vše mohou být odlišné názory. Pořídil jsem si seznam jmen, tak jak je autor představuje s jejich činy či postoji a která si nyní budu také připomínat z pohledu jak jsem se mýlil, nebo přesněji jak se někteří změnili: Wernisch, Vl. Novotný, Šiktanc, Treybal, Just, Veis, Ješ, Šrut, Stejskal, Škvorecký, Uhde, Kohout, Suchý, Polívka, Hanák, Baudyš, Jungmann, Černý, Svoboda, Nepil, Pohan, Holoubek, Dlouhý, Kohout, Bartoška, Landa, Rychlík, Kalvoda, Hrabal, Lukeš, Schwarzenberg, Páral, Ivanov, Pohorský.
P. S. Pozor na přesnou identifikaci, některá jména jsou nepřenosná, jiná ano. Mnohá jsou již mimo obzor.
Kniha téměř nutí čtenáře, aby se sám vyjádřil k jednotlivým názorům, stalo se tak i v mém případě, ale uvádět příklady by bylo jen nošením dříví do lesa (a ještě ne toho pravého ořechového).
Kosmas: Bordel na druhou (Orego 1996)
„Na četná přání zejména ze strany české pravice, která prý neví, co dělá levice, pokračoval jsem v psaní kroniky našich dnů. Dnů, o nichž si nikdo z potomků neřekne: Staré zlaté časy!“
Pokračování série fejetonů, esejů, kritik, rozhovorů a jiných literárních útvarů vydávaných i nadále pod pseudonymem Kosmas. Zahrnuje období od 15. 10. 1993 do 26. 3. 1996. V čele státu byl stále V. Havel, na místě předsedy vlády se usadil V. Klaus.
V knize je uvedeno 193 drobných i rozsáhlejších literárně zpracovaných událostí. Kosmas si „pomáhá“, pro pestrost a proti nebezpečí stereotypu, anonymními sděleními, rozhovory, ale i reálnými citacemi. Stále ještě upřesňuje konečnou tvář kroniky. Pozornému čtenáři neunikne, že některé informace již zazněly, ale to nevadí, ani kdyby šlo o opomenutí, pro zdůraznění jejich významu. Ze záplavy informací je obtížné něco podstatného zvýraznit i proto, že jiní mají jiná kriteria pro svůj výběr. Přesto jsem ocenil citace z diskuse Mlynáře a Gorbačova Doba bledá autentickou závistí, dialog se Slavomírem Ravikem, trialog s manžely Mikulovými etc. Autor zveřejňuje i postoje svých odpůrců! Číst jeho texty není snadné, je třeba znát celkovou situaci té doby (četba je zajímavá a podnětná i po letech) – není vždy vše podáno polopaticky. Při četbě jeho textů se čtenář (stejně smýšlející) necítí tak sám, protože kritické hlasy se oficiálně nezveřejňují. Je až zahanbující, že jiní mlčí, přestože mnohdy nejen smýšlí stejně, ale jsou (doma) ještě nesmiřitelnější. Kosmas by si mohl také dopřávat, kdyby nebyl skutečně bojovníkem za pravdu i „proti všem“. Největší odměny by se mu dostalo, kdyby ho každý podpořil v jeho úsilí (koupí knih, šířením jeho názorů ve svém okolí apod.). Díky, „Kosmasi“!
Kosmas: Bordel do třetice (Futura 1999)
Jak název napovídá, jde o třetí svazek série zásadních literárních postřehů z dění v České republice. Autor knihu vydává opět pod pseudonymem Kosmas. Tedy jede se dál.
V té době trvalo ještě presidentství V. Havla, předseda vlády V. Klaus si později vyměnil post s předsedou PS M. Zemanem.
Kniha uvádí za období od 5. 4. 1996 do 8. 7. 1999 275 statí krátkých i delších.
Nyní můj výběr, který může být jen právě mým výběrem a zůstává otevřen „výběrům“ ostatních:
Kdo kvoká v žitě je poučný fejeton o osobě, která vzbudila určitou pozornost, ale autor se na ni podíval komplexně a svým bystrozrakem dosáhl, že před námi stojí nahá (míněno ubohá vnitřním obsahem). Já texty podobných osob nečtu a ani jim nenaslouchám, abych si neničil vlastní zdraví, ale vyslovuji díky těm, co mají silný žaludek a dokážou se v tom i prohrabat, aby se dobrali podstaty. Hlavní je, že si poznané nenechají pro sebe. Pravidelná setkávání básníků na Bítově uniklo zcela mé pozornosti, ale byl to asi zážitek (o jaké by nás veřejné sdělovací prostředky neměly ochuzovat). Zde o tom s polovinou titulku „…aneb plivání snůšky“.
Mezi zásadní články patří např. Vyjít z ghetta ze 7. 12. 1996. Je zde mimo jiné jasně sděleno, že KSČM již minimálně od r. 1996 usiluje o všeobecné referendum. Také „kauza Hrabal“ se několikrát objeví (Pach Mnichova) v různých souvislostech.
Autor obsáhne svými znalostmi a sečtělostí širokou škálu společenského dění, včetně například luštění křížovek a kuchaření. Já sám jsem se náruživě účastnil soutěží v luštění křížovek a hádanek. Nechal jsem toho z důvodů, na něž poukazuje i autor, protože nové soutěžní náměty a texty mají za povinnost zesměšňovat minulost a vychvalovat současnost až k servilitě. Ve stati Jeden den, který otřásl Absurdistánem se zamýšlí nejen nad tématem kuchyně, ale i jiných podobných snah „lezení do zadku“. Tím nám často ukazuje kdo je kdo (např. V. Benda, Olič, ale i Hutka, O. Neff…).
Kosmova kritika až satira stále upozorňuje na to, co je třeba si připomenout, byť je to někdy obtížné. Sotva něco vyzdvihnu, vzápětí si myslím, že jsem měl vybrat jiná témata. Takže další jen stručně: Protektorát šitý na míru, vynikající rozhovor s belgickou spisovatelkou Barbarou Flamandovou, otřesný dokument o stanovisku ředitele galerie ve Vodňanech k Zpravodaji Výboru národní kultury…
Na venkově jsme v řadě událostí zcela odtrženi od dění v Praze (veřejné sdělovací prostředky důležité informace ignorují), což má vzbudit názor, že jde jen o záležitost jednotlivců a Prahy. Kdyby byl umožněn svobodný projev řadových občanů, jistě by se nenašel na podobné kritiky jen Kosmas a lidé kolem Výboru národní kultury (měsíčníku Lípa). Všechny autorem zachycené a zveřejněné otázky mohou být velkým poučením a přínosem pro celkový přehled o dění v republice. Mnohdy ani nevadí, jsou-li to informace již méně aktuální. Takto je lze oživit a uložit do paměti pro budoucnost.
Karel Sýs: Vymknuta z kloubů (CZ BOOKS 2004)
Kniha je čtvrté pokračování „referátů“ o bordelech (nikoliv nevěstincích) v Čechách, přestože již není takto označena. Bývalý anonym Kosmas konečně vystoupil na veřejnost coby Karel Sýs, básník, který trpělivě vyhledává, prohledává a odhaluje zvrhlost a její projevy, které se mu nelíbí, ale také i to, co hodnotí kladně. V tomto díle se jedná o období od 11. 7. 1999 do 1. 7. 2004. Je toho dost (142 ks), a přitom je to trefné a často až nahánějící hrůzu, co se dnes děje. Není to soustavná denní dřina, ale příležitostná reakce na reálné dění. Republika je opět v rukou presidenta V. Havla a na dalších postech se později uvelebil coby předseda vlády Vl. Špidla (12. 7. 2002), od 4. 8. 2004 jej nahradil St. Gross.
Autor se už od počátku prvého dílu kroniky značně odvážně (adresně i alegoricky) vyslovoval i o činech tehdejších čelných představitelů státu a tím dostatečně vyzkoušel tolik deklarovanou svobodu slova a tisku. Tuto možnost si vybojoval jen za cenu edice knih vlastním nákladem. Tuto možnost si asi jen málokdo vyzkoušel. Žel, většina lidí hledá jen něco k snědku nebo jiné materiální požitky. Kam loď směřuje, dozví se, až když někde narazí nebo se potopí. Pak budou volat „Jak se to mohlo stát?“ Ale budeme v tom všichni. Z knihy občas zazní Fučíkovo Lidé bděte!
Upozorňuji na některé stati: Zrušení šlechtictví (z. 61/1918 Sb., 268/1936 Sb); Jak Čechy přicházejí o básníky; Všechno bude jinak; Anabáze (výměna dopisů UČS /Sýs/ – MK /Dostál/). Citát: „Ale dnes musí být básník i politikem, jinak mu rozeberou střechu nad hlavou, a nejen jemu.“
V týdeníku Obrys-Kmen č. 1/2005 vyšly dvě recenze: Nuž pojďme spolu od Milana Blahynky a Nejen kronika našich dní od Alexeje Mikuláška.
Karel Sýs: U snědeného státu (Periskop 2018)
Autor doplnil rozsáhlé sledování politiky, kultury a vůbec života v současné České republice v období od 12. 9. 2004 do 12. 12. 2012. Navázal tak na 4. svazek série Vymknuta z kloubů (2004). Tento velký cyklus, nemající obdobu v ČR a asi ani jinde, započal titulem Nová kronika aneb bordel v Čechách, následoval Bordel na druhou (1996), Bordel do třetice (1999), po zmíněné čtvrté knize vyšla autorovi ještě pátá kniha s názvem Bordel na kvadrát (2017), kterou zde zařazuji na závěr, aby zůstal zachován sled událostí. Toto je tedy šestá kniha tepající zlořády současné společnosti. Není to hanobení za každou cenu, ale rozvážná, ověřená a pravdivá kritika. Počtem zaznamenaných postřehů (1371) jde o největší počin, což představuje neuvěřitelnou tvůrčí erudici. Zároveň jde o třetí knihu, kterou Sýs uznal za své dítě (dříve Kosmas). Na knize mne pobavila i obálka, její „talíř“ jsem se opakovaně snažil uchopit a odnést do kuchyně.
Napsat komentář k takovéto studnici závažných informací z celé škály společenského života by znamenalo napsat stejně objemnou knihu. Proto stručně.
Přestože knihu čtu vlastně po 15 letech od popisovaných událostí, je stejně zajímavá a má co říci v roce 2018. Autor popisuje události, které jsme všichni prožili, ale většinou nad nimi jen zavrtěli hlavou nebo si odplivli. Je to suma opravdového bahna navrstveného těmi, co se dostali do čelných funkcí v politice, kultuře, výrobě, armádě… Korupce, lži, zločinnost… Autor touto kronikou sám sebe odvádí od vlastní umělecké tvorby, i když tato kritika je také nejen důležitá, ale i umělecky zpracovaná. Není na závadu, že mnohé články autor tiskne opakovaně a oživuje paměť čtenářů, ale vesměs jde o stále platná hodnocení. Z některých esejů či fejetonů mrazí, jiné pohladí na duši. Dovíme se „kdo je kdo“ i z jiné strany než z pochybných veřejných (státních) sdělovacích prostředků.
Protože má autor pravděpodobně větší přehled než většina čtenářů, je potřeba maximální pozornosti a vyhledávání souvislostí, o kterých autor předpokládá, že jsou všeobecně známé. Často se zabývá kauzou Foglar, ale i dílem svých současníků (Černíka, Žáčka, F. Dostála a jiných, většinou „bývalých“). Kdo má zájem, může se dočíst velmi zajímavé informace, kterým lze věřit nejen proto, že vypadají důvěryhodně, ale proto, že jsou jmenovitě, časově i místně doloženy! Mohl bych detailně vyjmenovat články, které jsem nejvíce ocenil, ale to nechám na každém čtenáři (máme různé zájmy). Věřím, že na své si přijde každý, pokud na knihu někde narazí (bojkot pravdy ve společnosti „pravdy a lásky“ je bolestnou skutečností.
Karel Sýs: Bordel na kvadrát (Futura 2017)
Zde je namístě upozornit čtenáře, že tato kniha byla vydána jako předposlední, ale vzhledem k líčeným událostem jí patří místo poslední. Obsahuje autorovu kroniku od 1. 1. 2013 až do 14. 8. 2017. V tomto období na postu presidenta vystřídal M. Zeman V. Klause.
Jde jako vždy o kritický pohled na dění v České republice očima, mozkem a, „perem“ českého básníka, autora desítek knih ze všech oblastí literatury. Zde jsem napočítal 173 ks literárně zpracovaných postřehů, které vyhledal v tisku či jiných sdělovacích prostředcích a uznal za nutné k nim zaujmout stanovisko.
Karel Sýs je značně sečtělý a dokáže se podívat na jakoukoliv problematiku odborně i vtipně. Jeho reakce je podle potřeby ve formě esejí, kritik, recenzí i reálných či fingovaných diskusí. Zaujímá nesmlouvavý postoj proti kariéristům a bývalým prominentům, kteří „převlékají“ názory jako my oděvy při změně klimatu, tito ovšem při změně klimatu politického. Jejich odpovědí je mlčení, nebo všelijaké postranní pletichy, mající za cíl dehonestovat kritika. Přímé odpovědi se neodváží. Obyčejně se na kritiku odpovídá obranou, ale na tu se potrefené husy zřejmě nezmohou.
Škoda, že se „díky“ kapitalistické demokracii nemůže kniha dostat do širšího povědomí čtenářů. Každý, kdo se s knihou seznámí, by ji měl šířit dál!
Recenze v LUKu: Burcující literární dílo od V. Pelcmana (č. 4/2018), Silná káva ze sporáku Karla Sýse od Ivana Černého, Každý den bez… od Milana Blahynky, Očistný bordel na kvadrát od Miroslava Vejlupka, Prorocké posolstvá od Pavola Janíka (v č. 6/2018).
Bordel na kvadrát a U snědeného státu si můžete koupit nebo objednat ve Futuře