VÁCLAV HONS
tak plave plavá
od hlavy k patě
ten můj jen
mezi stehny
zná tě
zvláště za úsvitu
výběr
z nekonečna
bitů
bitová na bytě
v coitu
na ulici udí tu
divokou prasečí
kýtu
svátek
jakéhosi svatého
snad i bez něho
hasiči počasí
svisle nehasí
žít tady z dnes
ale i z mýtů
troufalá tklivost
už nebolí tu
ta hektarová
velkopanská řiť
pluh na hlubokou
v orbě motýlí
kokon
ale i
novinový kokot
kráčíš tím tichem
pod vypichem
jen tiše vzdychej
lavička v jasmínu
nemyslíš na vinu
ze čtvrtka trousíš
pátek zmatek
šrouby
vyvlečené z matek
pojízdná rakev
pak z půlnočního
mediálního zadku
vytáhneš
šampaňskou zátku
pak tu druhou
vystřelenou
vysoko pod cenou
no no véno no
na hlavě
bigotní patku
vyrovnáš se
nádenickým jatkům
kdes i píseň
mercedes
nádeníkovi
na noc spermie
plaše kanou
ale pod
violoncellem
mlynářův nápěv
už nesemelem
ani omylem
eso na zavilém
krásná johanka
a její pekáč
plno příprav
nakonec
rajský výprask
náměsíčník
na římse věřil
obecně známé
kryse
ta v slepeckém
oku měla dvakrát
sedm vystřelených
čísel
na žižkově
v té hospodě
u dvanáctky sis
s žižkou hověl
byl jsem vítěz
i oběť
to okolí je
bez všeho plavého
žebřík jen příslib
ukradených
příslí
prý šprycle
nu co
pooperační kyčle
už nevisí z nebe
viselec kleteb
slova smilná
on desaterem
smyl nám
ježíši
to číslo na spiši
páčí sa maryši
kde je rozhřešení a
a kde je
vina
tak metafora
dostala bez fóru
fóra
oral jsem oral
husitský chorál
na bílé hoře
zbyl
prohraný kořen
příslib zbořen
snad zimník
hledá zimnici
i co říci neříci
jsem věřící
ale kam
nebudeš k věrným
včerejším
co k evangelíkům
renesanční řím
ale zítřek si
s tebou ledomedo
vymění minulost
za bílou kost
i bez sebe
králové jedou
čtyřdesítkový půst
zákony věří
že pták
má peří z peřin
mají z pomalosti
starověkou
zlost
z pravé na levou
souzním
s nálevnou
říkám ti
miláčku někdy jsi
dřevo biblická
evo
pak přikrej příkře
pánubohu do oken
smyslný výstřel
kapr se
na betonu vytřel
to vymyšlený obraz
vztekle vypěnil
ale bez rámu
ale bez změny
už není žádný
blankytný zítřek
jen starý nil nyl
nad plavením doby
bez antických
kobyl
tvá šlamastika
ještě výbušně
tiká
na návsi dětství
splávky žízní
dole u rybníka
blbá politika
si na chytrého
zvyká
hned po zázraku
vyletí hejno
tvrdých ptáků
ta píseň
že jsou z ocele
ale kdo tohle ví
už nastavovanou
kaši
z okřína nesplaší
zvláště pod naší
selkou věrkou
zeje výběrový
paběrkov
nabídnou ti
jen
krámské semtele
na dotek z jů
do hele
kapr se tenkrát
házel
z dubové hráze
vánoční bázeň
tichý blázen
taky útok slov
na křivé mlčení
dvojcestných vdov
papírový chov
a sejmutý bůh
jen to poví
co smrt už nikdy
nedosloví
ale hýkání
přece patří
k oslovi
ty karty
celoživotní
slečny marty
vynesené
na vysokém seně
bláznivého
dostala věnem
tak plave plavá
od hlavy k patě
ten můj
jen mezi stehny
zná tě
je to kůň
bez sedla
a bez opratě
přesto už předem
závod
s prošlým datem
ruzyňský nástup
desátníku kate
a nášup
ještě popravený
našup