MILAN DUŠEK

Vydavatelství OFTIS v Ústí nad Orlicí vydalo prvotinu Petra Nuckollse v roce 2016 pod názvem Krakonoš a archa úmluvy. Obsahovala pět příběhů z oblasti detektivní a dobrodružné literatury. Poprvé zde představil čtenářům svého JUDr. Slavomíra Krákoše, s přezdívkou ze studentských let Krakonoš, povoláním advokáta, jenž působí ve východních Čechách a při své běžné práci ve prospěch svých klientů v podstatě amatérsky řeší záhady až detektivní.

V letošním roce 2018 vyšla v OFTISU autorova druhá kniha KRAKONOŠ A KÁMEN MUDRCŮ (134 str.) Jde o devět nových příběhů jeho advokáta, který je vlastně jejich vypravěčem, neboť jsou psány v první osobě. Na rozdíl od předcházející knihy se děj příběhů odehrává v Čechách a na Moravě. Někdo by mohl poznamenat: Ach, to bude nuda. Mýlil by se. Nic neprozradím, když za názvy příběhu připojím stručnou charakteristiku děje. Krakonoš nocuje pod širákem. O tom, proč Čerrnínové z Chudenic upřednostňovali Šťáhlavy před nebílovským panstvím, a že to stálo za to. Krakonoš navštěvuje Radyni. Císař a král Karel IV. na Karlštejně symbolickou formou vyjádřil názor, za jehož veřejné hlásání byl v roce 1600 upálen Giordano Bruno. Krakonoš opět na Hedeči. Obraz na Hoře Matky Boží u Králík namaloval sv. Lukáš a proč byla jeho kopie odstraněna z baziliky Santa Maria Maggiore v Římě. Krakonoš přednáší. Poutní místo v Neratově bylo zničeno na příkaz sovětských tajných služeb, ty však nemohly jednat jinak. Krakonoš pomáhá pozůstalým. Chybovat je lidské, ale za chyby zaplatí vždy lidé. Krakonoš brání podnikatele. Mumie se ztratily a to bylo pořádně horkou kaší. Krakonoš na Svatém kopečku. Švédové byli podezříváni ze žhářství na Moravě a toto podezření mělo oporu v historii. Krakonoš má klienta od novin. Návštěvnost historických památek ovlivňuje reklama, a podivíme se, co všechno může jako reklama posloužit. Krakonoš v zoologické zahradě. Teoretikům evoluce unikl nějaký faktor, který se u lidí podílel na vzniku duševních schopností a o co mohlo jít.

Prostřednictvím řešení těchto záhad rozhodně nebudou zklamáni ani čtenáři, kteří nehledají u příběhu pouze pobavení, ale i poučení.

Petr Nuckolls se znovu místy pohybuje na rozhraní reality a absurdity. Berme to jako fikci autora. K tomu je třeba dodat, že jeho příběhy jsou pravděpodobné i nápadité a dalo by se připojit, že i dost neotřelé, snaží se hledat vlastní cestu. Nespoléhá pouze na své znalosti historie, ale hledá oporu v naučné literatuře a netají se tím, v závěru své knihy uvádí autory, u kterých se poučil. Pokud mohu posoudit, zachází s historickými fakty citlivě. I toto je nesporně kladná stránka jeho textů.

V závěru si neodpustím citovat slova autora z úvodu knihy, které jsou jakýmsi nahlédnutím do jeho duše: Ne, už dávno mě opustila domýšlivá představa, že pozemské lidstvo je absolutním vrcholem toho, čeho je schopen po věky se vyvíjející náš vesmír, případně i další vesmíry za jeho hranicemi, bez konkurence v nekonečném čase i prostoru i kdykoliv a kdekoliv za ním. Od doby, kdy jsem byl jako dítě školou povinné fascinován vypuštění Sputníku a letem Jurije Gagarina, mě nikdy nepřestaly přitahovat hlubiny vysoko nad oblaky. Jakým „skokem pro lidstvo“, řečeno slovy Neila Amstronga, byly první kroky člověka na Měsíci, na přirozené družici naší planety. Ale i v naší sluneční soustavě jsou další planety se svými přirozenými družicemi. A kolik je takových slunečních soustav v naší galaxii a kolik je takových galaxií ve vesmíru! Postupem času jsem si s pokorou začínal uvědomovat, že v těchto měřítkách nemusí být civilizace na naší Zemi zase nic až tak převratně zajímavého…